Zkrocení zlé ženy je renesanční komedie Williama Shakespeara o lásce, manželství, převlecích, společenských rolích a souboji dvou silných osobností. Na povrchu jde o veselou hru o tom, jak Petruchio „zkrotí“ tvrdohlavou Kateřinu. U maturity je ale dobré jít trochu dál: dílo ukazuje, jak se v renesanční společnosti chápalo manželství, ženská poslušnost, majetek, společenská pověst a hra s identitou.

Základní údaje

AutorWilliam Shakespeare
Originální názevThe Taming of the Shrew
Literární druhdrama
Formadivadelní hra
Žánrrenesanční komedie
Vznikpravděpodobně konec 16. století
Obdobírenesance, alžbětinské drama
ProstředíItálie, hlavně Padova a Petruchiův venkovský dům
Hlavní témamanželství, námluvy, moc ve vztahu, převleky, společenské role a proměna člověka
Hlavní myšlenkaLáska a manželství nejsou ve hře jen romantickým citem, ale také zápasem o moc, společenské postavení a vzájemné přizpůsobení.

Autor a kontext

William Shakespeare je nejvýznamnější dramatik anglické renesance. Psal tragédie, komedie, historické hry i sonety. V jeho komediích se často objevují převleky, záměny osob, milostné zápletky, slovní souboje a šťastné zakončení svatbou.

Zkrocení zlé ženy patří k raným Shakespearovým komediím. Dnes se čte často kriticky, protože pracuje s dobovou představou, že žena má být v manželství poslušná. Zároveň ale hra není úplně jednoduchá: Kateřina není hloupá ani slabá, Petruchio není běžný romantický hrdina a jejich vztah působí jako tvrdý, vtipný a někdy problematický souboj dvou temperamentů.

Děj

Hra začíná rámcovou scénou s opilým kotlářem Kryštofem Slyem, ze kterého si šlechtic udělá žert a nechá ho přesvědčit, že je urozený pán. Pro jeho pobavení se pak hraje komedie o Kateřině a Petruchiovi. Tento rámec připomíná, že celé dílo je hra o rolích, přetvářce a tom, jak snadno může člověk přijmout identitu, kterou mu okolí předloží.

Hlavní děj se odehrává v Padově. Bohatý měšťan Baptista Minola má dvě dcery. Mladší Bianca je krásná, tichá a má mnoho nápadníků. Starší Kateřina je prudká, výbušná, ironická a všichni ji považují za „zlou ženu“. Baptista rozhodne, že Bianca se nesmí vdát dříve než Kateřina. To je problém, protože o Biancu mají zájem Lucentio, Hortensio i Gremio, zatímco Kateřiny se všichni bojí.

Do Padovy přijíždí Petruchio z Verony. Chce se výhodně oženit a slyší, že Kateřina má bohatého otce. Neodradí ho její pověst ani ostrý jazyk. Naopak ho to přitahuje jako výzva. Petruchio se rozhodne Kateřinu získat, a to i proti jejímu odporu. Jejich první setkání je slovní duel plný urážek, narážek a vtipů. Kateřina útočí, Petruchio jí odpovídá stejně rychle a sebevědomě. Právě tím se odlišuje od ostatních mužů: nebojí se jí.

Petruchio oznámí, že si Kateřinu vezme. Na svatbu přijde pozdě a nevhodně oblečený, chová se výstředně a tím Kateřinu veřejně znejistí. Po svatbě ji odveze do svého domu. Tam začíná jeho „krocení“. Nedává jí pořádně najíst, nenechá ji vyspat a všechno zdůvodňuje tím, že se o ni vlastně stará: jídlo je podle něj špatné, postel nevhodná, šaty nedokonalé. Petruchio ji neláme silou přímo, ale převrací svět naruby, dokud Kateřina nepochopí, že v jeho hře nemůže vyhrát běžným vzdorem.

Současně pokračuje zápletka kolem Biancy. Lucentio se převlékne za učitele, aby se k ní dostal blíž. Jeho sluha Tranio se vydává za Lucentia a pomáhá mu v námluvách. Hortensio také používá převlek, ale nakonec pochopí, že Bianca dává přednost Lucentiovi. Hra je plná záměn, převleků a falešných identit. Nakonec Lucentio Biancu získá a vezme si ji.

Petruchio postupně nutí Kateřinu přijímat jeho verzi reality. Když řekne, že slunce je měsíc, má s ním souhlasit. Když tvrdí, že starý muž je mladá dívka, má to přijmout také. Na cestě zpět do Padovy Kateřina pochopí pravidla jeho hry a začne s ním spolupracovat. Není úplně jasné, jestli je opravdu „zkrocená“, nebo jestli se naučila chytře hrát roli, kterou od ní společnost očekává.

V závěru se koná hostina po svatbách. Muži uzavřou sázku, čí žena je nejposlušnější. Bianca ani vdova své muže neposlechnou, ale Kateřina přijde. Poté pronese řeč o manželské poslušnosti a o tom, že žena má ctít svého muže. Tím překvapí všechny přítomné. Tradičně se závěr vykládal jako vítězství Petruchia. Moderněji se často chápe i ironicky: Kateřina možná neprohrála, ale našla způsob, jak v daném světě přežít a získat nad situací kontrolu jinou cestou.

Hlavní postavy

PostavaCharakteristika a význam
KateřinaStarší Baptistina dcera. Je ostrá, výbušná, inteligentní a odmítá se chovat podle očekávání okolí. Ostatní ji označují za „zlou“, ale její vzdor může být i obranou proti světu, který ji neposlouchá.
PetruchioSebevědomý šlechtic z Verony. Chce bohatou nevěstu a rozhodne se Kateřinu „zkrotit“. Je energický, vtipný, manipulativní a hraje s Kateřinou tvrdou hru o moc.
BiancaMladší sestra Kateřiny. Působí klidně a poslušně, ale závěr ukazuje, že její poslušnost je možná spíš póza.
Baptista MinolaOtec Kateřiny a Biancy. Rozhoduje o sňatcích dcer hlavně prakticky a společensky.
LucentioMladík zamilovaný do Biancy. Kvůli ní se převlékne za učitele a získá ji pomocí intriky.
TranioLucentiův sluha. Převlékne se za svého pána a pomáhá rozvíjet komickou zápletku.
Hortensio a GremioBiancini nápadníci. Slouží hlavně k rozvíjení komických situací a soupeření o nevěstu.

Témata a motivy

ManželstvíNení jen romantika, ale společenská smlouva spojená s majetkem, postavením a mocí.
KroceníPetruchio se snaží změnit Kateřinino chování. Otázka je, zda ji opravdu zlomí, nebo jestli ji naučí hrát jinou roli.
Převleky a záměnyLucentio, Tranio i další postavy mění identitu. Hra ukazuje, že společenská role může být někdy jen maska.
Role ženyDílo odráží dobovou představu poslušné manželky, ale zároveň ji zpochybňuje postavou silné Kateřiny.
Slovní soubojKateřina a Petruchio spolu bojují hlavně jazykem. Jejich dialogy jsou rychlé, útočné a vtipné.
Divadlo a hraRámcová scéna i převleky připomínají, že lidé často hrají role před ostatními i sami před sebou.

Kompozice, jazyk a styl

KompoziceHra má rámcovou scénu s Kryštofem Slyem a hlavní komediální děj o Kateřině, Petruchiovi a Biance. Děj je založen na paralelních námluvách.
JazykStřídá se próza a verš. Typické jsou slovní hříčky, narážky, ironie, urážky, rychlé dialogy a situační komika.
KonfliktHlavní konflikt je mezi Kateřinou a Petruchiem, ale také mezi osobní svobodou a společenským očekáváním.
AtmosféraKomická, živá, hlučná, někdy drsná. Humor často vzniká z převleků, hádek a přehnaného chování postav.

Interpretace díla

Zkrocení zlé ženy je možné číst jako komedii o tom, jak se z divoké a odmítané Kateřiny stane poslušná manželka. To je tradiční výklad. Pro dnešní čtení je ale důležité říct, že hra je mnohem problematičtější. Kateřina je označována za zlou hlavně proto, že neschvaluje pravidla, která jí určuje okolí. Její „zloba“ může být projevem inteligence, bolesti a odporu.

Petruchio není jednoduchý kladný hrdina. Jeho metody jsou tvrdé a manipulativní. Zároveň je ale jediný, kdo se Kateřiny nebojí a kdo s ní dokáže vést rovnocenný slovní souboj. Jejich vztah proto může působit jako boj, ale také jako zvláštní partnerství dvou lidí, kteří si jsou energií podobní.

Nejsilnější otázka díla zní: je Kateřina na konci skutečně pokořená, nebo jen pochopila, že ve společnosti plné masek je nejlepší masku vědomě použít? Právě tato nejednoznačnost dělá hru zajímavou i dnes.

Co říct u maturity

Zkrocení zlé ženy je renesanční komedie Williama Shakespeara. Děj se odehrává v Itálii, hlavně v Padově. Baptista Minola má dvě dcery: poslušnou Biancu a prudkou Kateřinu. Bianca má mnoho nápadníků, ale nesmí se vdát dřív než starší sestra. Do Padovy přijíždí Petruchio, který se rozhodne vzít si Kateřinu kvůli věnu i jako výzvu. Po svatbě ji odveze domů a snaží se ji „zkrotit“ tím, že jí převrací běžný řád života. Vedle toho probíhá komická zápletka s Biancou, Lucentiem a převleky. V závěru Kateřina pronese řeč o poslušnosti ženy. Dílo řeší manželství, moc ve vztahu, společenské role, převleky a otázku, zda je člověk skutečně takový, jak ho označuje okolí.

Nejdůležitější k zapamatování

  • Autorem je William Shakespeare.
  • Jde o renesanční komedii.
  • Děj se odehrává v Itálii, hlavně v Padově.
  • Hlavní dvojicí jsou Kateřina a Petruchio.
  • Kateřina je označována za „zlou“, protože je prudká, ostrá a odmítá poslušnost.
  • Petruchio se ji snaží „zkrotit“ pomocí hry, manipulace a převrácení reality.
  • Vedlejší zápletka se týká Biancy a jejích nápadníků.
  • Důležité motivy jsou manželství, převleky, moc, jazyk, role ženy a společenská maska.
  • Hra je komedie, ale dnešní čtenář v ní vidí i problematiku nerovnosti mezi mužem a ženou.
  • U maturity je dobré říct, že závěr lze vykládat tradičně jako Kateřinino podřízení, nebo moderněji jako její vědomou hru s rolí poslušné ženy.