Agatha Christie dokázala vymýšlet zápletky, které čtenářům nedaly spát. Jenže v prosinci roku 1926 se sama stala hrdinkou příběhu, který působil jako vystřižený z její vlastní detektivky. Slavná spisovatelka zmizela beze stopy a celá Británie začala hledat odpověď na otázku, co se s ní stalo.
Bylo jí šestatřicet let, měla za sebou několik úspěšných knih a její jméno už ve světě detektivní literatury něco znamenalo. Přesto ještě nebyla tou nedotknutelnou legendou, jakou ji známe dnes. Právě proto její zmizení působilo tak zvláštně. Nebyla to obyčejná neznámá žena, která odešla z domu. Byla to autorka záhad, která najednou sama jednu vytvořila.
A tahle záhada měla všechno: opuštěné auto, nešťastné manželství, milenku, podezřelého manžela, zmatené svědky, novináře lačné senzace a nakonec i návrat ženy, která tvrdila, že si nic nepamatuje.
Noc, kdy beze stopy odjela
Večer 3. prosince 1926 opustila Agatha Christie svůj dům v Berkshire. Podle dobových zpráv nasedla do svého vozu Morris Cowley a odjela do tmy. Doma zůstala její malá dcera Rosalind. Spisovatelka zmizela tak náhle, že se brzy začalo mluvit o neštěstí, sebevraždě nebo dokonce vraždě.
Její auto bylo nalezeno opuštěné u Newlands Corner nedaleko Guildfordu. Uvnitř zůstaly některé její věci, ale po Agathě nebylo ani stopy. Právě tento detail rozdmýchal představivost veřejnosti i tisku. Pokud odešla dobrovolně, proč nechala vůz tak podivně stát? Pokud se jí něco stalo, kde bylo tělo? A pokud šlo o promyšlený plán, jaký měl mít smysl?
Británie měla před sebou příběh, jaký si noviny nemohly nechat ujít.
Manželství, které se rozpadalo
Za záhadou se skrývalo i velmi osobní drama. Manžel Agathy Christie, Archibald Christie, se zamiloval do jiné ženy. Jmenovala se Nancy Neele. Pro Agathu to byla zdrcující rána, navíc přišla krátce po smrti její matky, která ji hluboce zasáhla.
Manželství se rozpadalo a Agatha byla psychicky vyčerpaná. V den svého zmizení se měla s manželem pohádat. Archie pak odjel za přáteli a Agatha zůstala sama s pocitem ponížení, zrady a bezvýchodnosti.
Právě tahle okolnost později živila jednu z nejčastějších teorií: že zmizení nebylo náhodné, ale souviselo s jejím zhroucením, bolestí a možná i touhou uniknout ze života, který se jí během několika měsíců rozpadl pod rukama.
Pátrání, které pohltilo celou zemi
Po Agathě Christie pátraly stovky policistů i dobrovolníků. Do hledání se zapojila veřejnost, tisk přinášel nové a nové spekulace a případ se rychle proměnil v celonárodní posedlost. Lidé pročesávali krajinu, sledovali možné stopy a čekali, jestli se objeví mrtvé tělo, dopis na rozloučenou nebo svědek, který konečně prozradí, kam spisovatelka zmizela.
Do případu se zapletla i slavná jména literárního světa. Zájem projevili autoři detektivek a veřejnost měla pocit, že sleduje skutečný román na pokračování. Jenže tentokrát nešlo o Hercula Poirota ani slečnu Marplovou. Šlo o skutečnou ženu, jejíž život se v přímém přenosu měnil v senzaci.
Čím déle pátrání trvalo, tím divočejší byly teorie. Jedni věřili, že spáchala sebevraždu. Druzí podezírali manžela. Další mluvili o reklamním triku, který měl podpořit prodej jejích knih. Každá verze zněla nepravděpodobně, ale žádná se nedala úplně vyloučit.
Nalezena pod cizím jménem
Po 11 dnech se záhada zdánlivě rozuzlila. Agathu Christie našli v lázeňském hotelu Swan Hydro v Harrogate. Byla živá, upravená a podle svědků se pohybovala mezi hosty tak, jako by se nic zvláštního nedělo.
Jenže podivnosti tím neskončily. V hotelu nebyla zapsaná jako Agatha Christie. Používala jméno Theresa Neele. A právě příjmení Neele působilo jako výsměch, náhoda nebo krutý vzkaz. Stejně se totiž jmenovala milenka jejího manžela.
Když ji našli, tvrdila, že ztratila paměť. Neuměla vysvětlit, co se přesně stalo, proč odjela, kudy cestovala ani proč si vybrala právě cizí jméno spojené s ženou, která jí rozbila manželství. Místo odpovědí přišly další otázky.
Ztráta paměti, nebo dokonalá výmluva?
Oficiální vysvětlení mluvilo o amnézii, případně o psychickém zhroucení. Podle některých výkladů mohla Christie zažít stav, kterému se říká disociativní fuga. Člověk v takovém stavu může odejít, cestovat, jednat navenek poměrně normálně, ale později si na události nepamatuje.
Jenže u Agathy Christie zůstává problém, který dodnes dráždí životopisce i fanoušky. Některé detaily působí až příliš promyšleně. Opuštěné auto. Cesta do vzdáleného hotelu. Zapsání pod příjmením manželovy milenky. A nakonec tvrzení, že si nic nepamatuje.
Mohla být opravdu zlomená natolik, že ztratila kontrolu nad vlastním jednáním. Mohla se pokusit zmizet ze života, který už nedokázala snášet. Mohla také chtít potrestat manžela a vystavit ho podezření. Anebo šlo o směs bolesti, zmatku, hněvu a zoufalství, kterou nelze jednoduše zařadit do jedné škatulky.
Tajemství, které nikdy pořádně nevysvětlila
Nejzajímavější na celém příběhu je možná to, co následovalo. Agatha Christie se ke svému zmizení později prakticky nevracela. Ve své autobiografii tuto epizodu téměř obešla, jako by šlo o kapitolu, kterou ze svého života vytrhla a odmítla znovu číst.
To mlčení jen posílilo všechny dohady. Kdyby jasně popsala, co se stalo, možná by záhada časem vybledla. Jenže ona to neudělala. Nechala za sebou prázdné místo, do kterého si lidé už téměř sto let dosazují vlastní vysvětlení.
A právě v tom je její zmizení tak fascinující. U většiny detektivek Agathy Christie se na konci sejdou postavy v salonu a geniální vyšetřovatel odhalí pravdu. Tady se žádné podobné finále nekonalo. Žádný Poirot nevstal, neupravil si knír a neřekl, jak to celé bylo.
Záhada slavnější než mnoho jejích knih
Agatha Christie po této události pokračovala v psaní a stala se jednou z nejčtenějších autorek všech dob. Její knihy se prodávaly v obrovských nákladech, její detektivové se proměnili v literární ikony a její jméno se stalo synonymem pro chytrou zápletku.
Přesto ji dodnes provází i příběh, který sama nikdy nenapsala jako román. Příběh jedenácti dnů, během nichž zmizela z vlastního života a objevila se jako někdo jiný.
Možná šlo o nemoc. Možná o zoufalství. Možná o promyšlené gesto raněné ženy. A možná se pravda nachází někde mezi tím vším.
Jisté je jen jedno: Agatha Christie vymyslela desítky slavných záhad, ale tou nejtrvalejší se nakonec stala ta, kterou vytvořil její vlastní život.