Jiří Voskovec a Jan Werich – Balada z hadrů

1. Základní údaje

Název díla	Balada z hadrů
Autoři	Jiří Voskovec (1905–1981) a Jan Werich (1905–1980)
Rok vzniku	1935
Premiéra	28. listopadu 1935 ve Spoutaném divadle v pražském Rokoku
Hudba	Jaroslav Ježek
Režie původní inscenace	Jindřich Honzl
Literární druh	drama
Literární žánr	sociální a politická satira, hudební komedie / revue s baladickými prvky
Literární kontext	česká meziválečná avantgarda, tvorba Voskovce a Wericha, politické divadlo 30. let
Prostředí	dva světy – chudina 30. let 20. století a Paříž kolem roku 1455

2. Autoři – Jiří Voskovec a Jan Werich

• Jiří Voskovec (1905–1981) a Jan Werich (1905–1980) byli čeští herci, dramatici, spisovatelé a autoři písňových textů.
• Seznámili se během studií a vytvořili jednu z nejslavnějších autorských dvojic českého divadla.
• Od roku 1927 byli spojeni s Osvobozeným divadlem.
• Jejich první velký úspěch představovala Vest pocket revue.
• Úzce spolupracovali se skladatelem Jaroslavem Ježkem, který komponoval hudbu k jejich hrám a písním.
• Jejich divadlo bylo ovlivněno poetismem, dadaismem, kabaretem, jazzem a moderním klaunským divadlem.
• Zpočátku se věnovali především slovnímu a situačnímu humoru, postupně však jejich tvorba získávala výrazný politický obsah.
• Ve 30. letech otevřeně kritizovali fašismus, diktaturu, nacionalismus, korupci a sociální nespravedlnost.
• Důležitým prvkem jejich divadla byly forbíny – improvizované dialogy před oponou reagující na aktuální dění.
• Další společná díla: Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Rub a líc, Těžká Barbora.

3. Osvobozené a Spoutané divadlo

Voskovec a Werich se stali hlavními osobnostmi Osvobozeného divadla, které patřilo k nejvýznamnějším avantgardním scénám první republiky.

Ve 30. letech jejich hry stále otevřeněji reagovaly na politickou situaci. Zesměšňovaly autoritářství, fašismus a politickou demagogii, což vyvolávalo útoky jejich odpůrců.

V sezoně 1935/1936 proto Voskovec a Werich působili s menším souborem v Rokoku pod názvem Spoutané divadlo. Právě zde měla Balada z hadrů premiéru.

Název „Spoutané divadlo“ byl sám o sobě ironický – upozorňoval na politický tlak a snahy o omezení svobody uměleckého projevu.

4. Charakteristika díla

Balada z hadrů je společenská a politická satira inspirovaná životem francouzského básníka Françoise Villona, který žil v 15. století.

Autoři však historickou látku nepoužívají proto, aby přesně rekonstruovali Villonův život. Středověká Paříž je především alegorií společnosti 30. let 20. století.

Villon je básník, který se zastává chudých, otevřeně kritizuje mocné a odmítá mlčet. Právě proto se stává nepohodlným pro představitele moci.

Hra ukazuje konflikt mezi svobodně myslícím člověkem a společností založenou na moci, penězích, korupci a pokrytectví.

5. Kompozice a princip „divadla na divadle“

Dílo využívá princip divadla na divadle. Na začátku sledujeme skupinu chudých a nezaměstnaných lidí z 30. let 20. století.

• Lidé přežívají v nuzných podmínkách na okraji společnosti.
• Mezi ně přichází student a herec s divadelními kostýmy.
• Rozhodnou se společně sehrát příběh francouzského básníka Françoise Villona.
• Student se promění ve Villona.
• Herec se stane pařížským purkmistrem.
• Ostatní chudí lidé přijmou role dalších postav středověké Paříže.
• Současný svět se tím promění v Paříž kolem roku 1455.
• Historický příběh je několikrát přerušován výstupy Georgese a Jehana, které umožňují komentovat současnost 30. let.
• V závěru herci své role opustí a znovu se z nich stanou obyčejní lidé.

Díky tomuto principu autoři ukazují, že problémy Villonovy doby – korupce, chudoba, zneužívání moci a pronásledování svobodného názoru – existují i o stovky let později.

6. Děj (stručně)

• François Villon je chudý básník a student, který píše verše kritizující bohaté a mocné.
• Svými básněmi získává popularitu mezi obyčejnými lidmi, ale zároveň si vytváří nepřátele mezi představiteli města.
• Pařížský purkmistr chce Villona umlčet, protože jeho básně ohrožují jeho autoritu.
• Villon se otevřeně přiznává k tomu, že napsal text kritizující mocné.
• Purkmistrovi vezme zlatý pohár a později ho daruje své milované Kateřině de Vausselles.
• Villon Kateřinu miluje, ona však není tak věrná, jak si představuje.
• Kateřina udržuje vztahy také s purkmistrem a s mistrem Filipem Sermoise.
• Purkmistr chce Villona odstranit a Kateřina mu pomáhá připravit léčku.
• Filip mezitím purkmistra okrade a Kateřina vinu svede na Villona.
• Do příběhu vstupují Georges a Jehan, dvojice chudých klaunských postav, které komentují svět kolem sebe.
• Georges se dostane na pranýř mimo jiné kvůli zpívání Villonovy písně.
• Jehan mu pomůže a oba společně zpívají slavnou píseň „Hej, pane králi“.
• Purkmistr je v noci nepoznán a sám se stává terčem posměchu chudých.
• Filip se pokusí Villona odstranit a shodí ho do Seiny, Villon však přežije.
• Villon se vrací ke Kateřině a postupně pochopí, že se proti němu spikla.
• Představitelé moci ho nakonec zatknou a postaví před soud.
• Villon je trestán především proto, že myslí samostatně a nahlas říká, co si myslí.
• Později se dostane do konfliktu s Filipem a při souboji ho zabije.
• Tím dostávají jeho nepřátelé další příležitost Villona definitivně odstranit.
• Na konci se představitelé středověkých rolí opět mění v chudé lidi ze současnosti.
• Ukazuje se, že skutečným problémem není pouze jeden padouch, ale celý systém, který nedovolí svobodnému člověku normálně žít.

7. Hlavní témata a motivy

Téma	Stručná charakteristika
Svoboda projevu	Villon odmítá mlčet a prostřednictvím poezie otevřeně kritizuje společenskou nespravedlnost.
Umělec × moc	Hlavní konflikt vzniká mezi básníkem a představiteli politické moci, kteří chtějí kritického umělce umlčet.
Chudoba	Chudí lidé jsou v protikladu k bohatým a zkorumpovaným představitelům města.
Korupce	Purkmistr i prévôt využívají své funkce ve vlastní prospěch a rozhodují podle peněz, nikoli podle spravedlnosti.
Sociální nespravedlnost	Společnost je rozdělena na bohaté a mocné na jedné straně a chudé a bezmocné na straně druhé.
Láska a zrada	Villon miluje Kateřinu, která ho však využívá a nakonec se podílí na jeho pádu.
Fašismus a diktatura	Historický příběh slouží jako alegorické varování před autoritářstvím a nástupem fašismu ve 30. letech.
Peníze a moc	Peníze ovlivňují jednání téměř všech záporných postav a ukazují morální rozklad společnosti.

8. Hlavní postavy

Postava	Charakteristika
François Villon	Chudý student, básník a rebel. Inteligentní, talentovaný, provokativní a svobodomyslný. Zastává se chudých a otevřeně kritizuje mocné. Není idealizovaným hrdinou – má také vlastní slabosti a dostává se do konfliktu se zákonem.
Purkmistr	Zkorumpovaný představitel městské moci. Lakomý, ješitný a pokrytecký. Villona nenávidí především proto, že básník veřejně odhaluje nespravedlnost a zesměšňuje mocné.
Catherine de Vausselles – Kateřina	Villonova milovaná. Krásná, vypočítavá a nestálá. Využívá vztahů s několika muži a podílí se na intrikách proti Villonovi.
Filip Sermoise	Kateřinin milenec. Násilnický, zlodějský a nepříliš inteligentní muž. Dostává se do konfliktu s Villonem a nakonec při souboji umírá.
Královský prévôt	Představitel státní moci a justice. Svého postavení využívá především k vlastnímu obohacení. Symbolizuje zkorumpovanost systému.
Georges	Antoušek neboli ras. Klaunská postava, kterou původně hrál Jiří Voskovec. Společně s Jehanem komentuje dění a přináší do hry humor i politickou satiru.
Jehan	Ponocný, původně hraný Janem Werichem. Georgesův partner. Jejich dialogy připomínají typické forbíny V+W.
Žebračka	Chudá žena, která má na rozdíl od bohatých představitelů města soucit s Villonem a snaží se mu pomoci.

9. Georges a Jehan – klaunská dvojice

Georges	Jehan
Původně jej hrál Jiří Voskovec.	Původně jej hrál Jan Werich.
Je antoušek neboli ras.	Je ponocný.
Společně vytvářejí typickou komickou dvojici V+W.
Jejich rozhovory často přerušují hlavní děj a přecházejí od středověku k problémům 30. let 20. století.
Pomocí humoru zesměšňují moc, autority, nacionalismus a politické fráze.
Představují pohled obyčejných lidí, kteří si zachovávají zdravý rozum a lidskost.

10. Jazyk a styl

• Text je určen k divadelnímu provedení – základ tvoří dialogy a jednání postav.
• Typický je rychlý, vtipný a hravý dialog.
• Autoři používají slovní hříčky, nadsázku, ironii, parodii a grotesku.
• Spisovný jazyk se střídá s jazykem hovorovým a lidovým.
• V historických scénách se objevují archaismy a výrazy připomínající středověké prostředí.
• Významný je kontrast mezi vznešeným jazykem moci a bezprostředním vyjadřováním obyčejných lidí.
• Součástí hry jsou písně s hudbou Jaroslava Ježka.
• Písně nejsou pouze zábavou – často mají společenský a politický význam.
• Důležitá je satira založená na tom, že historické události nápadně připomínají současnou politickou situaci autorů.
• Georges a Jehan vystupují způsobem podobným forbínám Voskovce a Wericha.

11. Píseň „Hej, pane králi“

Jednou z nejznámějších písní spojených s Baladou z hadrů je Hej, pane králi, jejíž hudbu složil Jaroslav Ježek.

• Píseň oslovuje panovníka přímo a vyzývá ho, aby poznal skutečný život obyčejných lidí.
• Kritizuje rozdíl mezi životem vládnoucích vrstev a chudiny.
• Představuje hlas lidí, kteří musejí tvrdě pracovat a přesto žijí v bídě.
• Dobře vystihuje hlavní sociální poselství celé hry.
• Hudba Jaroslava Ježka dodává politickému sdělení lehkost a zapamatovatelnost.

12. Historická rovina × současnost autorů

Paříž 15. století	Evropa 30. let 20. století
Villon kritizuje mocné prostřednictvím básní.	Voskovec a Werich kritizují politiku prostřednictvím divadla.
Villon je kvůli svým názorům pronásledován.	V+W čelí politickému tlaku kvůli své satiře.
Mocní chtějí kritického básníka umlčet.	Autoritářské a fašistické síly usilují o potlačení svobodného projevu.
Společnost je rozdělena na bohaté a chudé.	Hospodářská krize přinesla nezaměstnanost a výrazné sociální problémy.
Korupce zasahuje městskou správu i soudnictví.	Hra upozorňuje na zneužívání politické moci a selhávání demokratických hodnot.

13. Význam názvu

Slovo „balada“ odkazuje nejen k Villonově básnické tvorbě, ale také k vážnému a tragickému osudu člověka, který se dostává do konfliktu se společností.

Slovo „hadry“ připomíná chudobu lidí, kteří celý příběh rozehrávají. Jsou to lidé na okraji společnosti, kteří nemají majetek ani politickou moc.

Název tak spojuje poezii a vznešené myšlenky s bídou a každodenním životem obyčejných lidí.

14. Význam díla

• Balada z hadrů patří k vrcholným politickým a sociálně kritickým hrám Voskovce a Wericha.
• Vznikla roku 1935 v době rostoucího nebezpečí evropského fašismu.
• Historický příběh Françoise Villona slouží jako podobenství současné společnosti.
• Dílo hájí svobodu projevu a právo umělce kritizovat moc.
• Kritizuje korupci, sociální rozdíly, politickou svévoli a pronásledování nepohodlných lidí.
• Typické je propojení vážného tématu s humorem a klaunskými výstupy.
• Důležitou součástí hry jsou písně Jaroslava Ježka.
• Dílo ukazuje typický princip tvorby V+W: historická látka slouží ke komentování aktuální politické situace.
• Hra zůstává aktuální otázkou, jakou roli má umělec ve společnosti a zda má mlčet, když vidí nespravedlnost.

15. Co si zapamatovat k maturitě

• Autoři: Jiří Voskovec a Jan Werich.
• Rok: 1935.
• Premiéra: 28. listopadu 1935 ve Spoutaném divadle v Rokoku.
• Hudba: Jaroslav Ježek.
• Režie původní inscenace: Jindřich Honzl.
• Žánr: sociální a politická satira, hudební komedie / revue.
• Hlavní postava: francouzský básník François Villon.
• Časové roviny: chudina 30. let 20. století × Paříž kolem roku 1455.
• Kompoziční princip: divadlo na divadle – chudí lidé sehrají příběh o Villonovi.
• Villon: svobodomyslný básník kritizující mocné a zastávající se chudých.
• Purkmistr: symbol zkorumpované a pokrytecké moci.
• Kateřina: Villonova láska, která se podílí na intrikách proti němu.
• Georges a Jehan: klaunská dvojice hraná Voskovcem a Werichem.
• Známá píseň: Hej, pane králi.
• Hlavní témata: svoboda projevu, korupce, chudoba, sociální nespravedlnost, moc, fašismus a pronásledování umělce.
• Styl: ironie, satira, slovní humor, groteska, písně a politické narážky.
• Historická alegorie: Villonovo pronásledování připomíná tlak na svobodné umělce a intelektuály ve 30. letech.
• Hlavní myšlenka: umělec a člověk obecně má právo vyslovovat pravdu a kritizovat nespravedlnost, i když se tím dostává do konfliktu s mocí.