Slovo „lejstro“ patří do běžné slovní zásoby mnoha Čechů. Obvykle jím označujeme nějaký úřední dokument, listinu, formulář nebo obecně jakýkoliv „papír“, často s mírně hanlivým nebo přinejmenším neformálním nádechem. Kde se ale toto zajímavé slovo vzalo a jaký je jeho původní význam?
Původ v němčině
Odpověď musíme hledat u našich německy mluvících sousedů. Slovo „lejstro“ je totiž zkomoleninou německého podstatného jména das Register. To v němčině znamená rejstřík, seznam, soupis nebo úřední knihu, do které se zapisovaly důležité údaje.
Z Rejstříku na Lejstro
Jak se z „Register“ stalo „lejstro“? Jde o typický příklad toho, jak si čeština v minulosti přizpůsobovala německá slova.
- Nejprve došlo ke zjednodušení výslovnosti. Z „Register“ se stal „rejstr“ nebo „rejstřík“, což je slovo, které v češtině používáme dodnes ve svém původním významu.
- Lidová tvořivost však pracovala dál. Souhláska „r“ na začátku se časem změnila na „l“, což je v jazykovém vývoji sice méně častý, ale známý jev (tzv. disimilace). Z „rejstru“ se tak stalo „lejstro“.
- Přidáním typicky české koncovky „-o“ vznikla finální podoba slova, kterou známe dnes.
Historický kontext a dnešní význam
Tento výraz se do češtiny dostal pravděpodobně v dobách Rakouska-Uherska, kdy byla němčina úředním jazykem a byrokracie kvetla. Slova spojená s úřady a dokumenty se tak přirozeně přejímala.
Dnes má „lejstro“ lehce pejorativní nádech. Když někdo mluví o „lejstru“, obvykle tím myslí nějaký otravný úřední dokument, který musí vyplnit, orazítkovat nebo někam doručit. Je to synonymum pro byrokratickou zátěž a „papírování“. Ačkoliv jeho původ leží v neutrálním německém slově pro seznam, v češtině si nese stopu staletí zkušeností s úředním šimlem.