Dekameron – rozbor díla (Giovanni Boccaccio)

O autorovi a kontextu

• Giovanni Boccaccio (1313–1375) byl italský humanista, básník a prozaik, považovaný za jednoho z otců renesanční prózy.
• Narodil se v Certaldu poblíž Florencie, žil střídavě ve Florencii a Neapoli, kde působil jako obchodník, diplomat i učenec.
• Patří do období rané italské renesance, kdy se literatura začala více zaměřovat na člověka, jeho požitky a intelekt.
• Byl současníkem a přítelem Franceska Petrarcy, s nímž sdílel humanistické ideály a zájem o antiku.
• Mezi další významná díla patří např. Filocolo, Filostrato nebo latinská biografická díla o Dante Alighierim.

Rozbor díla – forma a jazyk

• Dílo má formu rámcového vyprávění: deset mladých lidí (sedm dívek a tři mladíci) se uchyluje před morem na venkovské sídlo, kde si po dobu deseti dní navzájem vyprávějí příběhy.
• Celkem se vypráví 100 novel, každá den má společné téma a vypravěče určeného jako „vládce dne“.
• Vypravěč je v er-formě, ale Boccaccio často komentuje morálku nebo vztah vypravěče ke slyšenému příběhu, čímž vzniká vrstvená vypravěčská perspektiva.
• Kompozice je rámcová a symetrická, opakující se struktura deseti dní a příběhů přináší rytmus i přehlednost.
• Jazyk je spisovná italština se zřetelnými znaky mluvenosti, Boccaccio psal v lidovém jazyce (nikoli v latině), což přispělo k rozvoji italské prózy.
• Styl je živý, přirozený a často humorný, objevuje se ironie, nadsázka a kontrast mezi vážným a komickým.

Postavy a charakteristika

• Rámcové postavy: sedm mladých žen (Pampinea, Filomena, Neifile, Fiammetta, Elisa, Lauretta, Emilia) a tři muži (Panfilo, Filostrato, Dioneo), kteří reprezentují rozmanité pohledy na život, lásku a moralitu.
• Jednotlivé postavy novel jsou typizované: chytří sluhové, lstiví kupci, zbožní i pokrytečtí duchovní, milenci různých vrstev, čímž autor ukazuje společenský průřez tehdejší doby.
• Postavy jsou často silně individualizované i schematické, zdůrazňují lidské vlastnosti jako rozum, vášeň, důvtip a vtip.

Děj a obsah

• Příběh rámce začíná útěkem deseti lidí z Florencie postižené morem do venkovského sídla, kde si krátí čas vyprávěním příběhů.
• Každý den určí jeden z vypravěčů téma, například o lásce, štěstí, chytrosti, spravedlnosti nebo pomstě.
• Příběhy mají různý tón: od tragických až po humorné, od náboženských po erotické.
• Známé novely:
  • O chytré Alibech – mladá dívka se chce naučit sloužit Bohu, ale mnich ji svádí a využívá její nevědomost; příběh ukazuje lidskou přirozenost a pokrytectví církve.
  • O Griselidě – závěrečná novela Dekameronu o věrné a trpělivé ženě, která snáší kruté zkoušky svého manžela; symbol morální síly a pokory.
  • O Andreucciovi z Perugie – příběh o zloději, který se nechá napálit, ztratí i znovu získá krádeží bohatství; ukázka mistrosti ironie a nadhledu.

Hlavní myšlenka a přijetí díla

• Hlavní myšlenka: Člověk je bytost rozumná a smyslná zároveň, proto by měl usilovat o rovnováhu mezi rozumem, humorem a láskou.
• Dílo představuje průlom ve středověkém myšlení: nezdůrazňuje nadvládu víry, ale lidskou zkušenost a přirozenost.
• Tematicky kritizuje pokrytectví církve, společenské předsudky a upozorňuje na sílu rozumu a vtipu jako nástroje přežití.
• V době svého vzniku bylo dílo považováno za odvážné až pohoršující, dnes je vnímáno jako zakladatelské dílo evropské realistické prózy.
• Adaptace: Existuje řada filmových zpracování, například film Il Decameron režiséra Piera Paola Pasoliniho (1971), který přenesl část novel na filmové plátno s výrazným humanistickým a erotickým akcentem.