Jakub ArbesČeský spisovatel a novinář, tvůrce romaneta
Kdo byl Jakub Arbes?
Jakub Arbes (1840–1914) byl český spisovatel, novinář a dramaturg, pevně spojený s pražským Smíchovem. Narodil se 12. června 1840 v rodině ševcovského mistra. Studoval reálku a od roku 1859 pražskou polytechniku, studium však nedokončil, protože se rozhodl věnovat žurnalistice a literatuře. Na vyšší reálce poznal Jana Nerudu, který patřil k jeho důležitým literárním vzorům. S májovci Arbes sympatizoval, sám však k jejich generačnímu uskupení nepatřil.
Do novinářského prostředí vstupoval v 60. letech 19. století. Přispíval do týdeníku Čech a deníku Hlas, krátce působil ve Vesně kutnohorské a od roku 1868 pracoval v Národních listech. Jako odpovědný redaktor byl kvůli obsahu novin opakovaně vyšetřován a souzen. Od září 1873 do října 1874 byl vězněn v České Lípě. Po propuštění se k Národním listům ještě vrátil, ale roku 1877 z redakce odešel. Později působil také jako dramaturg Prozatímního divadla a vedl humoristicko-satirický časopis Šotek.
Nejvýznamnějším Arbesovým přínosem české literatuře se stalo romaneto. Jde o prozaický útvar středního rozsahu vystavěný kolem tajemství, neobvyklého jevu nebo zdánlivě nevysvětlitelné události. Napětí se v něm často spojuje s prostředím moderní Prahy, vědou, psychologií a společenskými otázkami; záhada nakonec dostává racionální vysvětlení. Arbes přitom navazoval mimo jiné na podněty romantické a fantastické prózy a na tvorbu Edgara Allana Poea.
K nejznámějším Arbesovým romanetům patří Svatý Xaverius, Sivooký démon, Ukřižovaná, Zázračná Madona a Newtonův mozek. Vedle romanet psal také sociálně zaměřené romány a prózy, například Mesiáš, Štrajchpudlíci nebo Anděl míru. Zajímal se o život městských vrstev, dělnické prostředí, sociální nejistotu i postavení intelektuálů a umělců. Významná byla rovněž jeho publicistika, divadelní kritika a kulturněhistorické portréty osobností.
Arbes zůstal po velkou část života spjat se Smíchovem a českou žurnalistikou. Věnoval se také odkazu Karla Hynka Máchy a jako první dešifroval jeho deníky. Zemřel 8. dubna 1914 a byl pohřben na hřbitově Malvazinky. Jeho romaneta představují osobitou kapitolu české prózy 19. století a výrazně propojila fantastický námět s moderním, racionálně uvažujícím vypravěčstvím.