Bohemista

český jazyk, literatura a sloh na jednom místě

Slovníkové heslo

vokál

podstatné jméno dělení: vo-kál

Samohláskový zvuk nebo fonologická jednotka, která může tvořit jádro slabiky a při jejímž tvoření není proud vzduchu v ústní dutině výrazně uzavřen. V češtině se vokály rozlišují mimo jiné podle kvality a délky.

Hledat jiné slovo

Prakticky

Praktický přehled

Hlavní znaky
  • Vokál a jeho postavení ve zvukovém systému: České vokály se liší kvalitou a u většiny také délkou, která může rozlišovat význam.
  • Vokály v češtině: České samohlásky se popisují podle polohy jazyka, otevřenosti a zaokrouhlení rtů, významná je také délka.
Použití / funkce
  • Vokál a jeho postavení ve zvukovém systému: Samohláska zpravidla tvoří jádro slabiky a při její artikulaci nevzniká taková překážka proudu vzduchu jako u souhlásek.
  • Vokály v češtině: Kvantita má v češtině rozlišovací funkci, takže krátká a dlouhá samohláska může odlišovat význam slov. Při jejich artikulaci nevzniká v hlasovém traktu úplný uzávěr ani výrazná šumová překážka.
Příklady
  1. České krátké vokály zahrnují například a, e, i, o a u.
  2. Vokál obvykle tvoří jádro slabiky.

Gramatika

Tvary slova vokál

Jednotné číslo

1. pád (Kdo? Co?) vokál
2. pád (Koho? Čeho?) vokálu
3. pád (Komu? Čemu?) vokálu
4. pád (Koho? Co?) vokál
5. pád (Oslovujeme, voláme) vokále
6. pád (O kom? O čem?) vokálu
7. pád (Kým? Čím?) vokálem

Množné číslo

1. pád (Kdo? Co?) vokály
2. pád (Koho? Čeho?) vokálů
3. pád (Komu? Čemu?) vokálům
4. pád (Koho? Co?) vokály
5. pád (Oslovujeme, voláme) vokály
6. pád (O kom? O čem?) vokálech
7. pád (Kým? Čím?) vokály

Slovní vztahy

Významové vztahy

Synonyma

samohláska

Související pojmy

konsonant, diftong, slabika, foném

← Zpět do slovníku