Jazyk je živý organismus, který se neustále mění. Některá slangová slova zazáří a rychle zhasnou jako letní komety, jiná se však v naší mluvě usadí tak pevně, že si ani neuvědomujeme jejich dávný původ. Pojďme se podívat na tři výrazy, které s námi putují už více než sto let.
Kýbl
Když jdete pro vodu, vezmete si „kýbl“, nebo „kbelík“? Pro mnoho z nás je první možnost naprosto přirozená. Toto slovo přitom není žádná novinka. Do češtiny se dostalo z němčiny, konkrétně ze slova der Kübel. Jeho používání zdomácnělo už za dob Rakouska-Uherska, kdy byla němčina úředním jazykem a pronikala do běžné mluvy, zejména v technických a vojenských oblastech. Dnes je „kýbl“ běžnou součástí hovorové češtiny.
Kvér
Podobný osud potkal i slovo „kvér“, označující pušku či střelnou zbraň. I ono má kořeny v němčině, ve slově das Gewehr. Do českého prostředí se dostalo především prostřednictvím vojenského slangu za první světové války a v armádě Rakouska-Uherska. Vojáci si zvykli používat německé termíny a ty se s nimi vrátily i do civilního života. Ačkoliv dnes zní „kvér“ trochu drsně a archaicky, stále se s ním setkáme ve filmech, knihách i neformálních rozhovorech.
Kocábka
Zatímco „kýbl“ a „kvér“ pocházejí z vojenského a technického prostředí, „kocábka“ nás zavede do přírody. Tento výraz pro malou, často vratkou loďku, zdomácněl v první polovině 20. století díky rozmáhajícímu se trampskému hnutí. Stal se symbolem svobody, dobrodružství a romantiky spojené s plavbou po českých řekách. I když dnes už tolik trampů nepotkáme, slovo „kocábka“ si díky písním a nostalgickým vzpomínkám stále drží své kouzlo.