Éra první republiky nebyla jen dobou elegance, noblesních dam a gentlemanů v kloboucích. Měla také svůj specifický jazyk a slang, který se z dnešního pohledu může zdát úsměvný, zastaralý nebo úplně neznámý. Některá slova z běžné řeči téměř zmizela, jiná změnila význam a další přežívají spíše v literatuře, starých filmech nebo rodinných vzpomínkách.
Pojďme si připomenout tři výrazy, které dobře vystihují atmosféru starší češtiny: štramák, frajer a melír.
Štramák
Když někdo o muži řekl, že je to štramák, šlo zpravidla o pochvalu. Štramák byl pohledný, upravený a elegantní muž, zkrátka někdo, kdo měl styl a dokázal zaujmout svým vzhledem i vystupováním.
Nešlo jen o obyčejného „hezouna“. Slovo v sobě neslo i představu švihu, společenské obratnosti a jisté dávky sebevědomí. Typický štramák si dal záležet na oblečení, vystupování i celkovém dojmu.
Příklad: „Zamlada to byl ale štramák.“
Frajer
Slovo frajer známe i dnes, ale jeho význam se v průběhu času proměňoval. V současné češtině může označovat obdivovaného člověka, sebevědomého mladíka nebo někoho, kdo se vytahuje. Dříve však mělo také význam nápadník, milenec nebo partner.
Když tedy dívka řekla „to je můj frajer“, nemuselo to znamenat, že obdivuje jeho odvahu nebo styl. Mohla tím jednoduše říkat, že jde o jejího milého, chlapce nebo nápadníka. V tomto významu má slovo romantický a dobový nádech.
Příklad: „Čekala na ni před kinem její frajer.“
Melír
U slova melír je potřeba být opatrnější. Dnes si ho spojujeme téměř výhradně s účesem, tedy se světlejšími nebo barevně odlišenými prameny vlasů. Ve starších či slangových textech se však může objevit i v přeneseném, hravém významu jako označení pro krátké poblouznění, flirt nebo nezávaznou známost.
Tento význam ale není tak pevně doložený a obecně známý jako u slov štramák nebo frajer. Proto je lepší ho v článku představit jako dobový nebo slangový výraz, nikoli jako jednoznačné pravidlo platné pro celou první republiku.
Možné užití: „Byl to jen letní melír, nic vážného.“