V češtině se za základní a typograficky správné považují dolní a horní uvozovky, tedy tvar „…“. Právě tento způsob zápisu se používá v běžných českých textech, v knihách, novinách, učebnicích i na seriózních webech. Pokud tedy hledáte odpověď na otázku, jaký tvar uvozovek je v češtině správný, je to právě tento.
Jak vypadají správné české uvozovky
České uvozovky mají podobu 99 dole a 66 nahoře, tedy:
„text“
Na začátku jsou uvozovky dole, na konci nahoře. To je rozdíl oproti angličtině, kde se často používají horní uvozovky na obou stranách, například “text”. Takový zápis ale není v češtině považován za základní správnou podobu.
Proč se často objevují jiné tvary
V praxi se lidé často setkávají i s jinými variantami uvozovek. Důvod bývá jednoduchý: pohodlné psaní na klávesnici, automatické opravy v textových editorech nebo vliv angličtiny. Často se proto objevují například tyto podoby:
- „text“ – rovné strojové uvozovky,
- “text” – anglické horní uvozovky,
- ,text“ nebo jiné neúplné varianty vzniklé chybou sazby.
Rovné uvozovky “ „ se sice běžně objevují v neformálním psaní, v e-mailech nebo v technických prostředích, ale v pečlivě psaném českém textu by se měly nahrazovat správnými českými uvozovkami.
Kdy se uvozovky používají
Uvozovky mají v češtině několik běžných funkcí. Nejčastěji se používají:
- k vyznačení přímé řeči,
- k označení citací,
- u názvů článků, kapitol, básní nebo kratších literárních textů,
- pro ironické nebo příznakové užití slova.
Příklady:
- Učitel řekl: „Dnes budeme rozebírat Erbenovu Kytici.“
- V článku stálo: „Čtenář má hledat význam i mezi řádky.“
- Jednou z nejznámějších Nerudových povídek je „Hastrman“.
- Byl to prý velmi „originální“ nápad.
Jak je to s uvozovkami uvnitř uvozovek
Pokud je potřeba vložit citát do jiného citátu, čeština rozlišuje hlavní a vnitřní uvozovky. Nejčastěji se jako vnitřní používají jednoduché uvozovky:
„Autor v dopise napsal: ‚Nejvíc mě ovlivnila právě poezie.‘“
Tím se text zpřehlední a je jasné, která část je nadřazená a která vložená.
Kam patří tečka a čárka
V českém pravopisu se interpunkce řídí především stavbou věty, ne samotnými uvozovkami. To znamená, že tečka, čárka nebo další znaménka se nepíšou automaticky podle anglického zvyku dovnitř. Záleží na tom, zda jsou součástí citovaného výrazu nebo celé věty.
Příklad:
- Četl povídku „Po strništi bos“.
- Zeptal se: „Přijdeš zítra?“
V prvním případě je tečka až za uvozovkami, protože uzavírá celou větu. Ve druhém případě patří otazník do uvozovek, protože je součástí přímé řeči.
Na co si dát při psaní největší pozor
Při psaní českých textů se vyplatí hlídat hlavně tři věci:
- aby uvozovky nebyly rovné, ale české typografické,
- aby byly správně orientované – na začátku dole, na konci nahoře,
- aby se nepletla česká podoba s anglickou.
Právě tato drobnost často rozhoduje o tom, zda text působí pečlivě a profesionálně. Uvozovky jsou sice nenápadné znaménko, ale v kvalitním psaném projevu hrají důležitou roli.