Verš je jeden řádek básně, sloka je skupina veršů a rým je zvuková shoda, kterou nejčastěji slyšíme na konci veršů. Každý pojem tedy pojmenovává něco jiného: řádek, jeho spojení s dalšími řádky, nebo podobnost zvuku.
Básnička, na které je všechno vidět
Na zápraží sedí kočka,
ospale si mhouří očka.
Myška běží kolem domu,
schová se do stínu stromu.
Kočka hledí mezi sady,
myška šeptá: Nejsem tady.
Vítr sfoukne trochu prachu,
myška už je beze strachu.
Básnička má osm veršů. První začíná slovy „Na zápraží“, poslední slovy „myška už“. Mezera rozděluje báseň na dvě sloky; v každé jsou čtyři verše. Slova kočka – očka, domu – stromu, sady – tady a prachu – strachu tvoří rýmové dvojice.
Verš nekončí vždy tam, kde končí věta
Tečka označuje konec věty, ale konec verše poznáváme podle básnického členění řádků. Jedna věta může pokračovat přes několik veršů. V naší básničce například věta o myšce začíná ve třetím verši a končí ve čtvrtém. Máme jednu větu, ale dva verše.
Ani délka verše není pevně daná. Může obsahovat několik slov, jediné slovo nebo podstatně delší výpověď. Při počítání veršů tedy nepočítáme věty ani tečky.
Na telefonu se dlouhý verš někdy zalomí na dva řádky, protože se nevejde na obrazovku. Toto technické zalomení z něj dva verše neudělá. Když si nejste jistí, pomůže širší zobrazení nebo porovnání s původním zápisem básně.
Sloka drží několik veršů pohromadě
Sloka se také označuje slovem strofa. V jednoduchých básničkách bývá oddělená prázdným řádkem. Nemusí mít vždy čtyři verše: může být dvouveršová, tříveršová i delší. Někdy má celá báseň jedinou sloku.
V ukázce se mezi slokami mírně mění situace. Nejprve kočka podřimuje a myška se schová u stromu; potom se pozornost přesune k sadům a myščin strach pomine. Rozdělení tak pomáhá sledovat příběh. Jinde může nová sloka přinést jiný obraz, novou myšlenku nebo další část popisu.
Rým hledáme ušima
Rýmující se slova nemusí být stejně dlouhá ani mít stejný význam. Prachu – strachu označují úplně jiné věci, ale jejich zakončení zní podobně. Rozhoduje zvuk, nikoli jen stejná písmena na papíře.
Ve školním rozboru nejprve přečtěte zakončení veršů nahlas. Potom hledejte, která si zvukově odpovídají. V naší ukázce se spojují sousední verše; takovému uspořádání říkáme sdružený rým.
Rým také není podmínkou každé básně. Existují verše bez rýmu a básně s nepravidelným rytmem. Pokud žádnou rýmovou dvojici neslyšíte, není správné ji vymýšlet jen proto, aby rozbor vypadal úplně.
O této konkrétní básničce tedy můžeme přesně říct: má dvě čtyřveršové sloky a v každé se rýmují sousední verše. Počet řádků, seskupení řádků a zvukové dvojice jsme popsali odděleně, a proto si je nepleteme.