Český jazyk je nesmírně bohatý a jeho pestrost se nejkrásněji projevuje v nářečích. Zatímco většině z nás přijde slovo „okno“ jako naprosto samozřejmé, existují v naší zemi kouty, kde byste s ním příliš nepochodili. Vydáme-li se na severovýchod republiky, konkrétně do Slezska, můžeme zaslechnout výraz, který mnohé zaskočí: „veksl“.
Ano, čtete správně. Na Hlučínsku, Opavsku a v přilehlých oblastech se oknu tradičně říká „veksl“. „Otevři veksl, je tu horko,“ nebo „Musím umýt ty veksle,“ jsou věty, které zde můžete běžně slyšet, především od střední a starší generace.
Původ tohoto slova je třeba hledat, jak už to ve Slezsku bývá, v němčině. Je odvozeno od německého slovesa wechseln, což znamená „měnit“ nebo „vyměnit“. Spojitost s oknem se může zdát nejasná, ale pravděpodobně souvisí s konstrukcí starých špaletových oken, jejichž vnitřní rámy se na léto a zimu mohly vyměňovat (Wechselrahmen). Z tohoto označení se pak v místním úzu zrodil zkrácený a počeštěný „veksl“.
Pro člověka odjinud může být toto slovo zdrojem zmatení. Většina Čechů si totiž pod pojmem „veksl“ představí spíše nelegální směnu peněz z dob socialismu, která má shodou okolností stejný německý základ (wechseln – měnit). Představa, že někdo „myje veksl“, tak může v neznalém posluchači vyvolat úsměvné asociace.