Základní informace o díle
- Název díla: Záskok
- Autoři: Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák; fiktivně také Jára Cimrman
- Literární druh: drama
- Literární žánr: divadelní hra, komedie, parodie, mystifikační hra
- Literární období: české drama 2. poloviny 20. století, porevoluční české autorské divadlo
- Rok premiéry: 1994
- Datum premiéry: 27. března 1994
- Divadlo: Divadlo Járy Cimrmana
- Místo premiéry: Žižkovské divadlo T. G. Masaryka v Praze
- Místo děje: prostředí kočovné herecké společnosti Lipany, jeviště a zákulisí
- Doba děje: fiktivní cimrmanovská minulost; rámcově současnost odborného semináře
O autorech
Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák patří k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla, filmu a humoristické literatury druhé poloviny 20. století. Společně jsou spojeni především s Divadlem Járy Cimrmana, které je založeno na mystifikaci, inteligentním humoru, parodii vědeckého výkladu a vytváření fiktivního světa českého génia Járy Cimrmana.
Jára Cimrman je fiktivní postava univerzálního českého génia. V hrách Divadla Járy Cimrmana bývá představován jako dramatik, vynálezce, cestovatel, filosof a člověk, který údajně zasáhl do mnoha oblastí lidského poznání. Právě hra s tímto fiktivním autorstvím je jedním ze základních principů cimrmanovské poetiky.
Vznik a charakteristika díla
Záskok je dvanáctá hra Divadla Járy Cimrmana. Vznikla po roce 1989 a patří k nejznámějším a nejoblíbenějším cimrmanovským hrám. Je založena na principu divadla na divadle: diváci sledují nejen samotné představení hry Vlasta, ale také situace kolem jejího uvedení.
Dílo pracuje s typickými prvky Divadla Járy Cimrmana: odborným seminářem, mystifikací, parodií, slovním humorem, situační komikou a nadsázkou. Komika vzniká především z toho, že do připraveného představení nastupuje záskok, který nezná text ani souvislosti hry.
Téma a motivy
- nepovedená premiéra divadelní hry
- záskok nepřipraveného herce
- divadlo na divadle
- improvizace a omyly
- parodie venkovského dramatu
- mystifikace a hra s autorstvím
- narušování divadelní iluze
- jazykový humor a slovní hříčky
Hlavní myšlenka díla
Hlavní myšlenkou hry je ukázat komičnost situace, kdy člověk vstoupí do role, na kterou není připraven, a přesto se snaží působit důvěryhodně. Autoři tím parodují divadelní provoz, hereckou ješitnost i představu, že slavné jméno nebo autorita automaticky zaručují kvalitu.
Záskok zároveň ukazuje, že divadlo je prostor improvizace, omylů a nečekaných situací. Právě z chyb a nedorozumění vzniká hlavní komický účinek celé hry.
Postavy
Principál
Vedoucí kočovné herecké společnosti Lipany. Snaží se za každou cenu zachránit premiéru hry Vlasta. Organizuje představení, řeší nepřítomnost herce Bittnera a spoléhá na záskok Karla Infelda Prácheňského.
Karel Infeld Prácheňský
Slavný herec z Plzně, který přijíždí jako záskok za nepřítomného Bittnera. Má hrát roli Vavrocha, ale text nezná dostatečně dobře. Jeho chyby, nejistota a improvizace jsou hlavním zdrojem komiky.
Doktor Vypich
Postava z inscenované hry Vlasta. Patří mezi členy herecké společnosti a podílí se na komických situacích vznikajících během nepovedeného představení.
Vlasta
Postava ze hry Vlasta. Její identita je důležitá pro zápletku, protože hra pracuje s motivem převleku a záměny pohlaví. Tato situace je jedním z hlavních zdrojů humoru.
Bárta
Další postava z inscenované hry Vlasta. Je součástí děje, který se postupně rozpadá kvůli chybám záskoku a improvizaci ostatních herců.
Šikovatel Vogeltanz
Výrazná komická postava, která doplňuje děj hry Vlasta. Podobně jako ostatní postavy přispívá k absurdnímu a parodickému vyznění celého představení.
Děj hry
Hra má typickou cimrmanovskou stavbu. Nejprve probíhá odborný seminář, který diváky seznamuje s Cimrmanovou kočovnou hereckou společností Lipany a s jeho údajnými divadelními postupy. Seminář paroduje vědecké přednášky a zároveň připravuje půdu pro samotnou hru.
Následuje předehra Mistr přijíždí, v níž se řeší problém s nepřítomným hercem Bittnerem. Na jeho místo má nastoupit slavný herec Karel Infeld Prácheňský. Ten však není na roli připraven tak, jak by bylo potřeba.
V hlavní části se hraje jednoaktová hra Vlasta. Prácheňský má zaskočit v roli Vavrocha, ale nezná přesně text ani návaznosti jednotlivých situací. Během představení proto dochází k mnoha omylům, přeřekům a improvizacím.
Ostatní herci se snaží představení zachránit, ale Prácheňského chyby stále více narušují děj. Komika vzniká z kontrastu mezi vážně míněným venkovským dramatem a chaosem, který na jevišti způsobuje nepřipravený záskok.
Kompozice a stavba hry
Záskok se skládá ze tří částí: odborného semináře, předehry Mistr přijíždí a jednoaktové hry Vlasta. Tato stavba je pro Divadlo Járy Cimrmana typická, protože spojuje zdánlivě odborný výklad s následným divadelním představením.
Dílo využívá princip divadla na divadle. Herci hrají herce, kteří hrají další hru. Tím vzniká více vrstev komiky a zároveň se narušuje běžná divadelní iluze.
Jazyk a styl
Jazyk hry je založen na slovních hříčkách, parodii, nadsázce, ironii a situačním humoru. V odborném semináři převažuje stylizovaný spisovný jazyk připomínající vědeckou přednášku, zatímco v hrané části se objevuje hovorovost, komické přeřeky a záměrně neobratné formulace.
Typickým rysem je kontrast mezi vážným tónem a absurdním obsahem. Autoři využívají také opakování, gradaci, nečekané pointy a komické narušování očekávání diváka.
Literární směr a kontext
Záskok nepatří k meziválečné literatuře ani k poetice Osvobozeného divadla. Jde o dílo českého autorského divadla druhé poloviny 20. století, konkrétně o hru z repertoáru Divadla Járy Cimrmana.
Dílo navazuje na tradici parodie, mystifikace a absurdního humoru. Pracuje s fiktivním autorem Járou Cimrmanem a vytváří dojem, že diváci sledují odborně doložené poznatky o jeho životě a tvorbě, přestože jde o promyšlenou komickou fikci.
Význam díla
Záskok patří k nejznámějším hrám Divadla Járy Cimrmana. Je ceněn pro propracovanou kompozici, výborně vystavěnou situační komiku a množství výrazných replik. V roce 1994 získal Cenu Alfréda Radoka jako hra roku.
Dílo je významné také tím, že ukazuje typické rysy cimrmanovské poetiky: spojení odborného semináře a divadelní hry, mystifikaci, parodii, inteligentní jazykový humor a schopnost vytvářet komiku z drobných chyb, nedorozumění a improvizace.