V češtině se často setkáte s dvojím zápisem: bizarní i bizardní. A není divu, že v tom lidé chybují — slovo zní v běžné výslovnosti tak, že svádí k vložení „d“. Normativně (tj. podle slovníků a pravidel spisovné češtiny) je však správná podoba jen jedna:
Správně je: bizarní
Spisovná a doporučená podoba je bizarní (bez „d“). Vyjadřuje něco podivného, neobvyklého, výstředního, zvláštního až groteskního.
- bizarní = spisovné, správné
- bizardní = nespisovné/nesprávné, v běžných textech se považuje za chybu
Proč si lidé pletou „bizarní“ a „bizardní“?
Chybná varianta bizardní vzniká nejčastěji z těchto důvodů:
- výslovnostní dojem — při rychlé řeči může „bizarní“ znít, jako by uprostřed bylo „d“;
- analogie s jinými slovy — lidé podvědomě tvoří „podobně znějící“ tvary (např. podle různých přídavných jmen zakončených na -dní);
- nejistota u přejatých slov — u cizích výrazů bývá pravopis méně „odhadnutelný“.
Význam slova „bizarní“ (a kdy ho použít)
Bizarní se hodí pro situace, které jsou zvláštní, nečekané, někdy až absurdní. Často se používá v publicistice, literární kritice i běžné komunikaci.
Příklady užití:
- „Měl na sobě bizarní kostým, který budil pozornost už z dálky.“
- „Vyšetřování provázely bizarní okolnosti.“
- „V povídce se objevují bizarní postavy na hraně grotesky.“
Skloňování a tvary v praxi
Slovo bizarní je přídavné jméno měkkého typu (jako jarní). V praxi se nejčastěji setkáte s těmito tvary:
- bizarní nápad / situace / příhoda
- bizarního člověka / příběhu
- bizarnímu návrhu
- bizarními detaily
Jak si to snadno zapamatovat
Pomůže jednoduchá pomůcka: bizarní pište stejně „lehce“, jak zní jeho základ — bez zbytečného písmena navíc. Pokud se přistihnete, že chcete napsat „bizardní“, zastavte se: v češtině žádné „d“ do tohoto slova nepatří.