Anonym – Beowulf

1. Základní údaje

2. Autor a vznik díla

• Autor Beowulfa je neznámý.
• Dílo pravděpodobně navazuje na dlouhou tradici ústně předávaných germánských hrdinských příběhů.
• Příběhy podobného typu přednášeli pěvci při hostinách a slavnostech.
• Přesnou dobu vzniku básně nelze určit a mezi odborníky se o ní dlouhodobě diskutuje.
• Dochovaný rukopis byl opsán přibližně kolem roku 1000 dvěma písaři.
• Samotný příběh je však výrazně starší než dochovaný rukopis.
• Text spojuje předkřesťanskou germánskou hrdinskou tradici s křesťanskými myšlenkami.
• Dílo se dochovalo pouze v jediném středověkém rukopisu.
• Rukopis byl roku 1731 poškozen při požáru knihovny v Ashburnham House, většina textu se však zachovala.
• Dnes je uložen v British Library v Londýně.

3. Charakteristika díla

Beowulf je nejvýznamnější dochovaný hrdinský epos staroanglické literatury. Vypráví o válečníkovi Beowulfovi z kmene Géatů, který se díky své mimořádné síle, odvaze a věrnosti stane slavným hrdinou a později králem.

Příběh se skládá ze tří hlavních hrdinských střetnutí. Mladý Beowulf nejprve bojuje s netvorem Grendelem, poté s Grendelovou matkou a po mnoha letech jako starý král čelí drakovi.

Nejde však pouze o dobrodružný příběh. Dílo se zabývá otázkami hrdinství, věrnosti, osudu, slávy, smrti, správného vládnutí a odpovědnosti vůči společenství.

Beowulfův život ukazuje cestu od mladého bojovníka toužícího po slávě až ke zkušenému králi, který je ochoten obětovat vlastní život za bezpečí svého lidu.

4. Kompozice

Epos lze rozdělit na tři hlavní části podle Beowulfových protivníků:

Mezi druhou a třetí částí uplyne přibližně padesát let. Díky tomu epos nezachycuje pouze jedno dobrodružství, ale téměř celý Beowulfův hrdinský život.

5. Děj – boj s Grendelem

• Dánský král Hrothgar nechá vybudovat velkolepou hodovní síň Heorot.
• V síni se scházejí jeho válečníci, slaví vítězství, zpívají a hodují.
• Hluk a radost lidí však rozzuří netvora Grendela.
• Grendel v noci napadne Heorot a zabije mnoho Hrothgarových bojovníků.
• Jeho útoky pokračují po dobu dvanácti let.
• Zprávy o utrpení Dánů se dostanou až k Géatům.
• Mladý válečník Beowulf se rozhodne Hrothgarovi pomoci.
• S družinou připlouvá přes moře do Dánska.
• Beowulf prohlašuje, že s Grendelem nebude bojovat zbraněmi, protože ani netvor žádné zbraně nepoužívá.
• V noci čeká se svými muži v Heorotu.
• Grendel přichází a jednoho z válečníků zabije.
• Když se pokusí napadnout Beowulfa, zjistí, že hrdina má mimořádnou sílu.
• Beowulf Grendela pevně sevře a v zápase mu utrhne paži.
• Smrtelně zraněný Grendel uteče do bažin, kde zemře.
• Jeho utržená paže je vystavena v Heorotu jako důkaz vítězství.
• Hrothgar Beowulfa bohatě odmění a oslavuje ho jako hrdinu.

6. Děj – Grendelova matka

• Smrt Grendela však konflikt nekončí.
• Jeho matka přichází do Heorotu, aby svého syna pomstila.
• Zabije jednoho z Hrothgarových nejbližších mužů a uprchne.
• Beowulf se rozhodne pronásledovat ji do jejího doupěte.
• Její sídlo se nachází hluboko pod vodou v nebezpečném jezeře.
• Beowulf se ponoří pod hladinu a dostane se do podvodního prostoru, kde netvor žije.
• V boji používá meč Hrunting, který mu půjčil Unferth.
• Meč však proti Grendelově matce selže.
• Beowulf nalezne v jejím doupěti obrovský starobylý meč vyrobený pro obry.
• Tímto mečem Grendelovu matku zabije.
• Poté nalezne také mrtvého Grendela a usekne mu hlavu.
• Obří meč se po vítězství začne rozpouštět a zůstane z něj pouze jílec.
• Beowulf se vrací k Hrothgarovi s Grendelovou hlavou jako důkazem vítězství.
• Hrothgar ho varuje před pýchou a pomíjivostí lidské síly.
• Beowulf se poté vrací domů ke Géatům.

7. Děj – Beowulf jako král a boj s drakem

• Po návratu domů slouží Beowulf svému králi Hygelakovi a jeho následníkům.
• Po smrti předchozích vládců se nakonec sám stává králem Géatů.
• Vládne přibližně padesát let a jeho země zažívá dlouhé období klidu.
• Pak jeden člověk ukradne pohár z pokladu, který střeží starý drak.
• Rozzuřený drak začne ničit Beowulfovu zemi a vypalovat lidská sídla.
• Beowulf se rozhodne, že proti němu osobně vyrazí.
• Je již starý a tuší, že jeho poslední boj může skončit smrtí.
• Do boje ho doprovází skupina válečníků.
• Když však drak zaútočí, téměř všichni Beowulfovi druhové ze strachu utečou.
• Jediný, kdo zůstane, je mladý bojovník Wiglaf.
• Wiglaf připomíná ostatním jejich povinnost vůči králi a poté jde Beowulfovi pomoci.
• Beowulfovi se s Wiglafovou pomocí podaří draka zabít.
• Beowulf je však během boje smrtelně zraněn dračím jedem.
• Před smrtí si prohlédne získaný poklad a raduje se, že jej může zanechat svému lidu.
• Jako svého nástupce označuje Wiglafa.
• Poté umírá.
• Jeho tělo je slavnostně spáleno a Géatové mu vybudují velkou mohylu u moře.
• Závěr eposu je smutný – lidé oplakávají svého krále a zároveň se obávají budoucích nepřátel.

8. Hlavní témata a motivy

9. Hlavní postavy

10. Beowulf jako hrdina

11. Pohanství × křesťanství

Jedním z nejzajímavějších rysů Beowulfa je spojení germánské pohanské tradice a křesťanského pohledu na svět.

Příběh se odehrává v předkřesťanské Skandinávii, ale dochovanou podobu básně vytvořil autor nebo písař žijící v již christianizované anglosaské společnosti.

12. Jazyk a styl

• Dílo je napsáno ve staroangličtině.
• Původní poezie nepoužívá rým tak, jak jej známe z pozdější evropské poezie.
• Základním zvukovým prostředkem je aliterace – opakování stejných počátečních hlásek ve významných slovech.
• Verš bývá rozdělen výraznou pauzou – cézurou – na dvě poloviny.
• Typické jsou ustálené básnické obraty a opakování.
• Časté jsou tzv. kenningy – obrazná složená pojmenování.
• Například moře může být označeno jako „velrybí cesta“ a tělo jako „dům kostí“.
• Styl je slavnostní, vznešený a určený k oslavě hrdinských činů.
• Vypravěč často odbočuje k příběhům jiných králů a rodů.
• Tyto odbočky rozšiřují příběh o historické a legendární souvislosti.

13. Důležité symboly a motivy

14. Hrdinský kodex

• Válečník má být statečný a neutíkat před nebezpečím.
• Má být věrný svému králi a svým druhům.
• Král má své bojovníky chránit a odměňovat dary.
• Důležitá je čest a dobrá pověst.
• Hrdina má být ochoten riskovat život pro své společenství.
• Sláva po smrti je považována za jednu z nejvyšších hodnot.
• Velkým proviněním je zbabělost a zrada věrnosti.
• Proto jsou Beowulfovi bojovníci, kteří před drakem utečou, ostře odsouzeni.
• Wiglaf naopak představuje ideál věrného družiníka.

15. Význam díla

• Beowulf je nejvýznamnější dochované dílo staroanglické hrdinské poezie.
• Patří k základním textům anglické literární tradice.
• Poskytuje důležitý obraz hodnot raně středověké germánské společnosti.
• Spojuje starší ústní tradici s křesťanskou literární kulturou.
• Důležité je zobrazení ideálního vztahu mezi vládcem a jeho bojovníky.
• Dílo zároveň ukazuje, že ani nejslavnější a nejsilnější hrdina nemůže uniknout smrti.
• Významné jsou motivy hrdinství, věrnosti, osudu, slávy a pomíjivosti.
• Epos výrazně ovlivnil pozdější fantasy literaturu a moderní zájem o germánské legendy.
• Významným badatelem Beowulfa byl také J. R. R. Tolkien, autor Hobita a Pána prstenů.

16. Co si zapamatovat k maturitě

• Autor: anonym.
• Jazyk: staroangličtina.
• Období: anglosaská literatura raného středověku.
• Doba vzniku: nejistá, přibližně mezi 8. a počátkem 11. století.
• Rukopis: kolem roku 1000, Cotton MS Vitellius A XV.
• Rozsah: 3 182 veršů.
• Žánr: hrdinský epos.
• Prostředí: Dánsko a země Géatů ve Skandinávii.
• Hlavní hrdina: Beowulf – géatský válečník a pozdější král.
• 1. protivník: Grendel – Beowulf mu v boji utrhne paži.
• 2. protivník: Grendelova matka – Beowulf ji zabije v podvodním doupěti obřím mečem.
• 3. protivník: drak – Beowulf ho porazí s pomocí Wiglafa, ale sám umírá.
• Hrothgar: dánský král a Beowulfův rádce.
• Wiglaf: jediný bojovník, který zůstane s Beowulfem při posledním boji.
• Heorot: Hrothgarova hodovní síň, symbol lidského společenství a řádu.
• Hlavní témata: hrdinství, sláva, věrnost, osud, smrt, pomsta, správné vládnutí a pomíjivost.
• Pohanství × křesťanství: germánský hrdinský svět se prolíná s křesťanskými motivy.
• Forma: aliterační verš, cézura, kenningy a slavnostní styl.
• Kenning: obrazné složené pojmenování, například „velrybí cesta“ pro moře.
• Konec: Beowulf po vítězství nad drakem umírá a jeho lid mu postaví pohřební mohylu.
• Hlavní myšlenka: skutečná velikost člověka spočívá v odvaze, věrnosti a ochotě chránit druhé, ale ani největší hrdina nemůže uniknout času, osudu a smrti.

Článek Beowulf (rozbor díla) se nejdříve objevil na Bohemista.

Vítězslav Nezval – Básně noci

1. Základní údaje

2. Autor – Vítězslav Nezval (1900–1958)

• Český básník, dramatik, prozaik a překladatel.
• Narodil se roku 1900 v Biskoupkách na Moravě.
• Patřil k nejvýznamnějším představitelům české meziválečné avantgardy.
• Byl členem uměleckého sdružení Devětsil.
• Společně s Karlem Teigem patřil k hlavním představitelům a teoretickým propagátorům poetismu.
• Ve 30. letech se výrazně přiklonil také k surrealismu a podílel se na založení Skupiny surrealistů v ČSR.
• Jeho poezie je typická bohatou obrazností, asociacemi, fantazií, hudebností verše a zájmem o moderní svět.
• Často spojoval každodenní věci s nečekanými básnickými obrazy.
• Významnou inspirací mu byla moderní technika, město, film, cirkus, cestování, noc a lidská tvořivost.
• Další známá díla: Pantomima, Abeceda, Edison, Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Manon Lescaut.

3. Poetismus

Básně noci jsou úzce spojeny s poetismem, původním českým avantgardním směrem 20. let 20. století.

• Poetismus vznikl v prostředí skupiny Devětsil.
• Zdůrazňoval radost ze života, fantazii, hravost a krásu moderního světa.
• Inspiraci hledal v cirkusu, filmu, varieté, cestování, reklamě, technice a velkoměstě.
• Důležitá byla volná asociace představ.
• Básník nemusel vyprávět souvislý příběh – mohl přecházet od jednoho obrazu k druhému.
• Typické jsou metafory, nečekaná spojení a bohatá obraznost.
• U Nezvala se však postupně objevují také vážnější témata – smrt, úzkost, samota a pomíjivost.

4. Charakteristika díla

Básně noci jsou souborem Nezvalových významných básnických skladeb vytvořených v průběhu 20. let. Knižně byly jako celek poprvé vydány roku 1930.

Nezval zde shrnul významnou část své poetistické tvorby. Jednotlivé texty však nejsou pouze oslavou života a moderní civilizace. Vedle radosti, fantazie a obdivu k technice se stále výrazněji objevují také smutek, noc, smrt, osamělost a otázka smyslu lidského života.

Typické je střídání protikladných nálad: radost × úzkost, život × smrt, světlo × noc, tvoření × zánik, naděje × zoufalství.

Právě tento kontrast je nejsilněji patrný v básnické skladbě Edison, která patří k vrcholům Nezvalovy tvorby.

5. Obsah souboru

V pozdějších vydáních bývá do Básní noci zařazován také Signál času. Ten vznikl až po smrti Thomase Alvy Edisona a poprvé samostatně vyšel roku 1931, takže v původním vydání souboru z roku 1930 ještě být nemohl.

6. Edison – základní údaje

7. Edison – děj a obsah

Edison nemá klasický souvislý děj. Jednotlivé obrazy a myšlenky se spojují pomocí asociací.

• Lyrický subjekt se v noci vrací Prahou domů.
• Jeho nálada je melancholická a přemýšlí o smrti a smyslu života.
• Setkává se s obrazem člověka, jehož existence je spojena s beznadějí a sebezničením.
• Poté začne číst zprávy a jeho myšlenky se obracejí k vynálezci Thomasu Alvu Edisonovi.
• Edison se stává symbolem člověka, který překonává beznaděj pomocí práce a tvořivosti.
• Básník připomíná jeho vynálezy, životní úsilí a schopnost neustále experimentovat.
• Technika není představena pouze jako soubor strojů, ale jako výsledek lidského ducha.
• Vedle Edisona se objevují obrazy města, hazardu, cestování, světel, průmyslu a moderní civilizace.
• Postupně se mění i nálada básně – počáteční úzkost ustupuje obdivu k lidské odvaze a tvořivosti.
• Závěr zdůrazňuje hodnotu tvůrčí práce jako způsobu, jak člověk překonává smrt a pomíjivost.

8. Edison – hlavní témata

9. Edison – kompozice a styl

• Skladba má pět zpěvů.
• Je polytematická – témata se volně střídají pomocí asociací.
• Typické jsou opakující se verše a motivy, které fungují podobně jako refrén.
• Výrazným prostředkem je anafora – opakování stejných slov na začátku veršů.
• Častý je kontrast mezi pozitivními a negativními obrazy.
• Objevují se dlouhé řady asociací, metafor a nečekaných obrazů.
• Verš je rytmický a výrazně hudební.
• Nezval často používá sdružený rým.
• V původním textu výrazně omezuje interpunkci, což podporuje plynulost asociací.
• Moderní technické pojmy se spojují s básnickými a emocionálními obrazy.

10. Podivuhodný kouzelník

Podivuhodný kouzelník patří k významným textům raného Nezvala a předznamenává poetistickou poetiku.

• Ústřední postavou je tajemný kouzelník.
• Kouzelník může být chápán jako symbol básníka a jeho fantazie.
• Básník dokáže obyčejnou realitu proměnit v něco překvapivého a krásného.
• Důležitá je imaginace, svoboda představ a schopnost objevovat nové souvislosti.
• Skladba pracuje s velkým množstvím míst, lidí, barev a rychle se měnících obrazů.
• Tradiční logický děj ustupuje volnému toku představ.

11. Akrobat

V básnické skladbě Akrobat získává postava akrobata symbolický význam.

• Akrobat balancuje vysoko nad zemí a neustále riskuje pád.
• Může být chápán jako obraz básníka a umělce.
• Stejně jako akrobat musí básník neustále hledat rovnováhu a riskovat.
• Objevuje se zde krize dosavadní poetistické radosti.
• Vedle krásy světa se stále silněji prosazuje úzkost a vědomí nejistoty.
• Skladba proto představuje určitý přechod k vážnějším tématům Nezvalovy poezie.

12. Signál času

Signál času je skladba z roku 1931, která v pozdějších vydáních navazuje na Edisona.

• Vznikla v reakci na smrt Thomase Alvy Edisona.
• Zatímco Edison oslavuje tvůrčí sílu živého člověka, Signál času se vyrovnává s jeho smrtí.
• Atmosféra je temnější a melancholičtější.
• Do básně se promítá také nejistota světa na počátku 30. let a hospodářská krize.
• Hlavním tématem je střet lidského díla s neúprosným plynutím času.
• Edison zemřel, ale výsledky jeho práce zůstávají.

13. Hlavní témata celého souboru

14. Jazyk a styl

• Typická je volná asociace představ.
• Básník rychle přechází mezi různými tématy, obrazy a místy.
• Velmi časté jsou metafory a neobvyklá básnická spojení.
• Nezval využívá anaforu, refrén, opakování, kontrast a personifikaci.
• Básně mají výraznou hudebnost a rytmus.
• V některých skladbách se objevuje pravidelný rým.
• Interpunkce je často omezená nebo úplně chybí.
• Slova se spojují především podle představ, zvukové podobnosti a emocionálních souvislostí.
• Časté jsou výčty měst, lidí, věcí, technických zařízení a smyslových vjemů.
• Moderní civilizace je zobrazena jako přirozený zdroj poezie.

15. Typické kontrasty

16. Význam díla

• Básně noci patří k nejvýznamnějším dílům české meziválečné avantgardy.
• Soubor shrnuje důležitou část Nezvalova poetistického období.
• Ukazuje vývoj od hravého poetismu k vážnějším otázkám života, smrti a smyslu tvorby.
• Nejvýznamnější součástí je skladba Edison.
• Edison propojuje moderní techniku a civilizaci s tradičními otázkami lidské existence.
• Významným tématem je tvůrčí práce jako způsob překonávání pomíjivosti.
• Nezval dokázal učinit stroje, elektřinu, velkoměsto a moderní dopravu plnohodnotnými tématy poezie.
• Dílo je typické hudebností, asociativností a mimořádnou obrazností.

17. Co si zapamatovat k maturitě

• Autor: Vítězslav Nezval.
• Rok prvního vydání: 1930.
• Nakladatelství: Aventinum.
• Literární směr: poetismus, česká avantgarda.
• Skupina: Devětsil.
• Charakter knihy: soubor významných básnických skladeb z Nezvalova poetistického období.
• Původní vydání obsahuje: Dedikaci, Noci, Podivuhodného kouzelníka, Akrobata, Edisona, Silvestrovskou noc a Neznámou ze Seiny.
• Pozdější vydání: přidávají také Signál času z roku 1931.
• Nejdůležitější skladba: Edison.
• Edison: 5 zpěvů, polytematická lyricko-epická skladba.
• Hlavní téma Edisona: lidská tvůrčí práce a její schopnost překonávat beznaděj a pomíjivost.
• Thomas Alva Edison: symbol vynálezce, odvahy, práce a tvořivosti.
• Podivuhodný kouzelník: kouzelník jako symbol básníka a imaginace.
• Akrobat: akrobat jako symbol básníka, riskování a nejistoty uměleckého života.
• Signál času: reakce na Edisonovu smrt, poprvé vydán samostatně roku 1931.
• Hlavní témata: noc, život, smrt, technika, tvůrčí práce, poezie, moderní civilizace a pomíjivost.
• Typické kontrasty: život × smrt, radost × úzkost, světlo × tma, tvoření × zánik.
• Styl: asociace, metafory, anafory, refrény, opakování, hudebnost a omezená interpunkce.
• Hlavní myšlenka: lidský život je pomíjivý, ale člověk může prostřednictvím tvořivosti, práce a umění vytvářet hodnoty, které ho přesahují.

Článek Básně noci (rozbor díla) se nejdříve objevil na Bohemista.

Jiří H. Krchovský – Básně

1. Základní údaje

2. Autor – J. H. Krchovský (* 1960)

• Český básník a hudebník, vlastním jménem Jiří Hásek.
• Narodil se 22. dubna 1960 v Praze.
• Pseudonym Krchovský odkazuje ke slovu „krchov“ – tedy hřbitov, což dobře odpovídá častým motivům jeho poezie.
• Patří k autorům spojeným s pražským undergroundem.
• Od konce 70. let psal poezii a od počátku 80. let ji šířil také v samizdatu.
• Po roce 1989 začala jeho tvorba vycházet oficiálně knižně.
• Jeho poezie navazuje na tradici dekadence, černého humoru a undergroundové poetiky.
• Typické jsou motivy smrti, alkoholu, erotiky, samoty, tělesnosti, zmaru a pocitu životní absurdity.
• Na rozdíl od mnoha moderních básníků používá často pravidelný rytmus a výrazný rým.
• Jeho básně zhudebňovali také hudebníci české alternativní a rockové scény a sám vystupuje s Krch-off bandem.
• Další knihy: Poslední list, Nad jedním světem, Mladost – Radost…, Dvojité dno, Já už chci domů.

3. Charakteristika díla

Básně nejsou jednou původní básnickou sbírkou napsanou v krátkém období, ale souborným vydáním Krchovského poezie z let 1978–1996.

Kniha spojuje tři předchozí soubory – Noci, po nichž nepřichází ráno, Leda s labutí a Dodatky…. Čtenář tak může sledovat téměř dvacet let autorovy básnické tvorby.

Krchovský píše o tématech, která jsou tradičně považována za temná nebo tabuizovaná: smrt, rozklad těla, alkoholismus, sexualita, osamělost, zoufalství a sebevražedné myšlenky. Přesto jeho poezie není pouze depresivní.

Zásadní úlohu totiž mají černý humor, ironie, sebeironie a výrazná závěrečná pointa. Básník často nejprve vytvoří atmosféru smutku nebo hrůzy a následně ji naruší komickým či absurdním obratem.

4. Části souboru

Jednotlivé básně většinou nemají rozsáhlý děj. Často jde o krátké situace, nálady nebo drobné příběhy zakončené výraznou ironickou či černohumornou pointou.

5. Hlavní témata a motivy

6. Lyrický subjekt

V mnoha básních vystupuje výrazné básnické „já“, které může působit autobiograficky. Není však správné automaticky považovat každý výrok lyrického subjektu za přímé vyjádření skutečného autora.

7. Jazyk a styl

• Krchovský používá především vázaný verš.
• Básně mají často pravidelný rytmus a výrazné rýmy.
• Rým bývá někdy až nápadně jednoduchý nebo „písňový“, což kontrastuje s temným obsahem.
• Typické jsou krátké a přesně vystavěné básně s výraznou pointou.
• Jazyk je většinou srozumitelný a nepůsobí složitě nebo abstraktně.
• Spisovná čeština se střídá s hovorovými výrazy a vulgarismy.
• Autor využívá ironii, sebeironii, paradox, kontrast a černý humor.
• Časté jsou nečekané významové zvraty v posledních verších.
• Vznešený básnický jazyk může být náhle spojen s obyčejným nebo vulgárním výrazem.
• Temné motivy jsou často podávány lehkým, rytmickým až zpěvným způsobem.

8. Dekadence a Krchovský

Krchovského tvorba výrazně navazuje na dekadentní poezii konce 19. století, i když ji zároveň ironizuje a přetváří.

9. Underground a samizdat

• Krchovský začal psát v prostředí českého undergroundu.
• Před rokem 1989 neměla nezávislá literatura běžný přístup k oficiálním nakladatelstvím.
• Řada jeho raných textů proto kolovala opisovaná nebo v samizdatových vydáních.
• Underground zdůrazňoval nezávislost na oficiální kultuře a odmítal přizpůsobování státní ideologii.
• Krchovského poezie však není typickou politickou protestní poezií.
• Místo přímé politiky se soustředí hlavně na existenci člověka, smrt, tělo, vztahy a pocit odcizení.
• Provokativnost jeho textů spočívá také v odmítání společenských konvencí a idealizovaného obrazu lidského života.

10. Typické kontrasty

11. Vybrané známé básně a motivy

Při rozboru konkrétní Krchovského básně je vždy dobré sledovat zejména rým a rytmus, kontrast vznešeného a přízemního jazyka a především závěrečnou pointu.

12. Význam názvu

Název Básně je záměrně jednoduchý a věcný. Neoznačuje jedno ústřední téma, protože jde o souborné vydání téměř dvou desetiletí autorovy tvorby.

Jednoduchost názvu zároveň kontrastuje s velmi výraznou a snadno rozpoznatelnou poetikou autora.

13. Význam díla

• Básně představují první rozsáhlé souborné vydání Krchovského poezie.
• Kniha shrnuje tvorbu z let 1978–1996.
• Spojuje tři dříve vydané výbory: Noci, po nichž nepřichází ráno, Leda s labutí a Dodatky….
• Krchovský patří k výrazným básníkům, kteří vzešli z českého undergroundu.
• Jeho tvorba obnovuje tradiční pravidelný rým a rytmus, ale využívá je pro současná, často provokativní témata.
• Výrazným znakem je spojení dekadence s černým humorem a sebeironií.
• Autor dokázal oslovit i čtenáře, kteří běžně současnou poezii nečtou.
• Některé jeho verše a básně se staly velmi známými a byly také zhudebněny.
• Soubor Básně byl později rozšířen v knize Básně sebrané.

14. Co si zapamatovat k maturitě

• Autor: J. H. Krchovský, vlastním jménem Jiří Hásek.
• Rok narození: 1960.
• Rok vydání Básní: 1998.
• Nakladatelství: Host.
• Charakter knihy: souborné vydání poezie z let 1978–1996.
• Obsahuje: Noci, po nichž nepřichází ráno, Leda s labutí a Dodatky….
• Literární kontext: český underground, samizdat a návaznost na dekadenci.
• Hlavní témata: smrt, samota, alkohol, erotika, tělesnost, zmar, láska a odcizení.
• Typické prostředí: noc, hospoda, ulice, byt a hřbitov.
• Lyrický subjekt: pesimistický, osamělý, cynický, ale především výrazně sebeironický.
• Forma: většinou pravidelný vázaný verš, rytmus a výrazný rým.
• Jazyk: srozumitelný, hovorový, místy vulgární, spojený s tradiční poetickou formou.
• Typický prostředek: černý humor a nečekaná závěrečná pointa.
• Důležitý kontrast: krásná a pravidelná básnická forma × morbidní, erotický nebo groteskní obsah.
• Dekadence: smrt, zmar, erotika, osamělost a fascinace ošklivostí.
• Rozdíl od klasické dekadence: Krchovský patos často rozbíjí humorem, absurditou a sebevýsměchem.
• Známé básně: například Někdy na tebe myslím, Nechtě jsem si polil kafem nebo Narážeje do lidí.
• Hlavní myšlenka: život je pomíjivý, absurdní a často bolestný, ale člověk se s touto skutečností může vyrovnávat prostřednictvím ironie, černého humoru a schopnosti vysmát se i sám sobě.

Článek Básně (rozbor díla) od Jiřího H. Krchovského se nejdříve objevil na Bohemista.

Terry Pratchett – Barva kouzel

1. Základní údaje

2. Autor – Terry Pratchett (1948–2015)

• Britský spisovatel, novinář a jeden z nejvýznamnějších autorů humoristické fantasy.
• Narodil se 28. dubna 1948 v Beaconsfieldu v Anglii.
• Největšího úspěchu dosáhl rozsáhlým cyklem Úžasná Zeměplocha.
• První román tohoto cyklu, Barva kouzel, vyšel v roce 1983.
• Zeměplocha postupně vytvořila rozsáhlý svět obsahující desítky románů.
• Pratchett využíval fantasy nejen pro dobrodružství, ale hlavně jako prostředek k parodii a kritice skutečného světa.
• Jeho knihy zesměšňují politiku, válku, náboženství, média, byrokracii, vzdělávání i lidskou hloupost.
• Typické jsou slovní hříčky, absurdní situace, ironie a množství kulturních a literárních narážek.
• V českém prostředí je významný překladatel Jan Kantůrek, který vytvořil charakteristickou českou podobu jmen a slovních hříček.
• Další známá díla: Lehké fantastično, Mort, Soudné sestry, Stráže! Stráže!, Sekáč, Malí bohové.

3. Zeměplocha

Děj se odehrává ve fantastickém světě nazvaném Zeměplocha. Nejde o kulatou planetu, ale o obrovský plochý disk.

• Zeměplocha spočívá na hřbetech čtyř obrovských slonů.
• Sloni stojí na krunýři gigantické vesmírné želvy Velké A’Tuin.
• Velká A’Tuin pluje vesmírem a nese celý svět na svém krunýři.
• Na Zeměploše skutečně funguje magie.
• Žijí zde čarodějové, bohové, draci, trollové, hrdinové i samotný Smrť.
• Svět je fantastický, ale jeho obyvatelé řeší velmi podobné problémy jako lidé ve skutečném světě.
• Pratchett proto používá fantasy jako zrcadlo lidské společnosti.

4. Charakteristika díla

Barva kouzel je první román rozsáhlého cyklu Úžasná Zeměplocha. Hlavními postavami jsou nepříliš schopný čaroděj Mrakoplaš a naivní turista Dvoukvítek.

Dvoukvítek přijíždí do Ankh-Morporku jako vůbec první turista na Zeměploše. Chce poznat nebezpečná místa, zajímavé lidi a zažít skutečné dobrodružství. Problém je, že téměř vůbec netuší, jak nebezpečný svět kolem něj ve skutečnosti je.

Jeho průvodcem se stává Mrakoplaš – čaroděj, který neumí téměř žádná kouzla a jehož hlavní schopností je utíkat před nebezpečím.

Výsledkem je série absurdních dobrodružství, při kterých Pratchett paroduje klasickou fantasy. Hrdinové zde nejsou stateční rytíři zachraňující svět, ale ustrašený čaroděj a nadšený turista, který vůbec nechápe, kdy by se měl bát.

5. Kompozice

Román je neobvykle rozdělen do čtyř větších částí, které působí téměř jako samostatná dobrodružství:

Kniha končí otevřeně a její příběh bezprostředně pokračuje v druhém dílu Zeměplochy Lehké fantastično.

6. Děj (stručně)

• Do města Ankh-Morpork přijíždí zvláštní cizinec jménem Dvoukvítek.
• Je vůbec prvním turistou na Zeměploše a pochází ze vzdáleného Agateánského císařství.
• S sebou má velké množství zlata a magické Zavazadlo, které se pohybuje na stovkách malých nožiček.
• Setkává se s neúspěšným čarodějem Mrakoplašem.
• Mrakoplaš se stane jeho průvodcem, především proto, že Dvoukvítek dobře platí.
• Patricij Ankh-Morporku přinutí Mrakoplaše, aby Dvoukvítka chránil – jeho smrt by totiž mohla způsobit vážný mezinárodní problém.
• Dvoukvítek se zajímá o pojištění a přesvědčí majitele hostince, aby si nechal svůj podnik pojistit.
• Majitel se následně pokusí získat pojistné tím, že hostinec zapálí.
• Oheň se vymkne kontrole a velká část Ankh-Morporku shoří.
• Mrakoplaš a Dvoukvítek z města uprchnou.
• Na své cestě se nevědomky stávají součástí hry zeměplošských bohů.
• Dostanou se do nebezpečného chrámu bytosti jménem Bel-Shamharoth.
• Zde potkají mohutného barbarského válečníka Hruna.
• Společně uniknou z chrámu a Hrun se na čas přidá k jejich výpravě.
• Dostanou se k fantastickému místu nazvanému Wyrmberg, kde žijí dračí jezdci.
• Tamější draci existují díky síle lidské představivosti.
• Dvoukvítek, který celý život toužil vidět draka, dokáže vlastního draka skutečně vytvořit svou představivostí.
• Hrun se zaplete s vládkyní Wyrmbergu Liessou a nakonec zůstává na místě.
• Mrakoplaš a Dvoukvítek z Wyrmbergu uniknou, ale následně spadnou do moře.
• Mořský proud je začne unášet směrem k okraji Zeměplochy.
• Zachytí je obrovská síť zvaná Okrajová ohrada, kterou vybudovali obyvatelé říše Krull.
• Setkávají se s vodním trollem Tethisem, který pochází z jiného světa.
• Obyvatelé Krullu se snaží zjistit, jakého pohlaví je Velká A’Tuin, a připravují výpravu přes okraj světa.
• Mrakoplaš a Dvoukvítek mají být obětováni bohům.
• Podaří se jim však uprchnout a dostanou se k létajícímu zařízení určenému k cestě přes okraj Zeměplochy.
• Dvoukvítek se dostane do zařízení, zatímco Mrakoplaš se ocitá mimo něj.
• Příběh končí v okamžiku, kdy oba míří přes okraj Zeměplochy do vesmíru.

7. Hlavní témata a motivy

8. Hlavní postavy

9. Mrakoplaš × Dvoukvítek

10. Parodie fantasy žánru

• Čaroděj: místo mocného kouzelníka dostáváme Mrakoplaše, který téměř neumí kouzlit.
• Hrdina: svalnatý Hrun připomíná stereotypní barbary typu Conana.
• Draci: nejsou obyčejná monstra, ale bytosti vytvořené silou představivosti.
• Bohové: nejsou vznešenými bytostmi, ale hrají hry s lidskými životy.
• Smrt: není pouze událost, ale skutečná postava.
• Magie: často situaci ještě více komplikuje místo toho, aby problém jednoduše vyřešila.
• Výprava: místo vznešeného úkolu zachránit svět sledujeme především turistický výlet, který se úplně vymkne kontrole.
• Hrdinské jednání: Mrakoplaš často přežívá nikoli díky odvaze, ale díky útěku, náhodě a neuvěřitelné smůle i štěstí zároveň.

11. Jazyk a styl

• Vyprávění probíhá ve 3. osobě – er-formě.
• Vypravěč často komentuje dění ironicky a s nadhledem.
• Typické jsou slovní hříčky, paradox, nadsázka a absurdní humor.
• Autor paroduje tradiční fantasy příběhy a jejich stereotypy.
• Časté jsou nečekané příměry a dlouhá humorná přirovnání.
• Vážná situace bývá narušena nečekanou komickou poznámkou.
• Pratchett kombinuje fantastický svět s pojmy známými z moderního života, například turistikou nebo pojišťovnictvím.
• Humor často vzniká tím, že se moderní jevy objeví ve zdánlivě středověkém fantasy prostředí.
• Český překlad Jana Kantůrka je známý kreativním převodem jmen, vtipů a slovních hříček.

12. Význam názvu

„Barvou kouzel“ je oktarína – osmá barva magického spektra Zeměplochy.

• Oktarína existuje díky silnému magickému poli Zeměplochy.
• Je spojována především s magií a čaroději.
• Běžní lidé ji zpravidla nedokážou vnímat stejným způsobem jako lidé schopní magie.
• Motiv osmičky se v zeměplošské magii opakovaně vrací.
• Název zdůrazňuje, že čtenář vstupuje do světa, kde platí úplně jiné přírodní zákony než v našem světě.

13. Humor a satira

14. Význam díla

• Barva kouzel je prvním románem cyklu Úžasná Zeměplocha.
• Představuje čtenářům základní princip fungování Zeměplochy.
• Poprvé se zde objevují důležité postavy jako Mrakoplaš, Dvoukvítek, Zavazadlo a Smrť.
• Román vytváří základ pro rozsáhlý svět, který Pratchett rozvíjel v desítkách dalších knih.
• Významná je parodie tradiční fantasy literatury.
• Autor obrací známé stereotypy naruby – neschopný čaroděj se stává hlavním hrdinou a turista dobrodruhem.
• Kniha spojuje fantasy s humorem, satirou a komentářem ke skutečnému světu.
• Na rozdíl od mnoha pozdějších zeměplošských románů se první díl soustředí především na parodování tehdejší fantasy literatury.
• Příběh končí otevřeně a přímo pokračuje knihou Lehké fantastično.

15. Co si zapamatovat k maturitě

• Autor: Terry Pratchett.
• Originál: The Colour of Magic.
• Rok vydání: 1983.
• České vydání: 1993, Talpress.
• Překladatel: Jan Kantůrek.
• Žánr: humoristický fantasy román a parodie fantasy.
• Zařazení: 1. díl cyklu Úžasná Zeměplocha.
• Zeměplocha: plochý svět nesený čtyřmi slony stojícími na želvě Velké A’Tuin.
• Mrakoplaš: neschopný, pesimistický a zbabělý čaroděj, který výborně utíká.
• Dvoukvítek: naivní a optimistický první turista na Zeměploše.
• Zavazadlo: magická truhla na stovkách malých nožiček, která všude následuje Dvoukvítka.
• Hrun: parodie klasického barbarského fantasy hrdiny.
• Kompozice: čtyři části – Barva kouzel, Vyslání osmi, Vábení Wyrmu a Na okraji.
• Hlavní témata: cestování, turismus, magie, hrdinství, strach, osud, peníze a fantazie.
• Hlavní zdroj humoru: kontrast zkušeného pesimisty Mrakoplaše a naivního optimisty Dvoukvítka.
• Barva kouzel: oktarína – osmá magická barva Zeměplochy.
• Styl: ironie, nadsázka, absurdní humor, parodie, slovní hříčky a odkazy na fantasy literaturu.
• Konec: Mrakoplaš a Dvoukvítek se dostávají přes okraj Zeměplochy; příběh pokračuje v Lehkém fantastičnu.
• Hlavní myšlenka: Pratchett prostřednictvím absurdního fantasy světa zesměšňuje tradiční představy o hrdinech a zároveň ukazuje lidské vlastnosti, jako jsou chamtivost, strach, naivita a touha po dobrodružství.

Článek Barva kouzel (rozbor díla) se nejdříve objevil na Bohemista.

Zdroj: ilustrace vektorově zpracovaná v Inkscape. Nejde o skutečnou fotografii.

Matthew Perry zůstává pro miliony diváků spojený s Chandlerem Bingem. V Přátelích se objevoval od roku 1994 až do finále v roce 2004 a jeho suchý humor patřil k nejvýraznějším prvkům celé šestice. Nový dokument Netflixu ale nechce být pouze dalším ohlédnutím za slavným sitcomem.

Tři díly mají ukázat člověka za Chandlerem

The One About Matthew Perry vzniká jako třídílná série. Netflix ji oznámil 1. září a premiéru stanovil na 27. října. Režisérkou je držitelka Emmy Mary Robertson. Projekt využívá dosud nezveřejněné fotografie a videa z rodinného archivu a nové výpovědi lidí, kteří Perryho znali osobně.

Mezi nejdůležitější hlas patří jeho sestra Mia Perry Bowick. Dokument má sledovat cestu od začínajícího komediálního herce přes celosvětovou popularitu až k období, kdy Perry otevřeně mluvil o závislosti a léčbě.

Jeho veřejný obraz měl dvě velmi odlišné strany

Na obrazovce byl Perry jednou z nejznámějších komediálních tváří své generace. Mimo ni ale opakovaně popisoval dlouhodobé problémy se závislostí. Právě rozdíl mezi člověkem, který dokázal publikum rozesmát, a jeho soukromými problémy má být jedním z hlavních témat série.

Perry zemřel v říjnu 2023 ve věku 54 let. Jeho smrt znovu zvýšila zájem o jeho autobiografii i starší práci. Nový dokument tak přichází tři roky po jeho úmrtí a slibuje pohled, který nebude stát pouze na veřejně známých záběrech.

Premiéra na konci října

Všechny tři části budou na Netflixu dostupné od 27. října. Pro fanoušky Přátel půjde o návrat k jedné z nejznámějších postav seriálu, tentokrát však z pohledu skutečného člověka, který za ní stál.

Článek Matthew Perry se vrací na Netflix v novém dokumentu. Třídílná série dorazí 27. října se nejdříve objevil na Bohemista.

Používáme je například tehdy, když přesnou osobu, věc nebo vlastnost neznáme nebo ji nechceme blíže určit.

Mezi častá neurčitá zájmena patří například:

někdo, něco, nějaký, některý, něčí, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli

Co neurčitá zájmena vyjadřují?

Neurčitá zájmena mohou označovat:

• neznámou osobu,
• neurčitou věc,
• neurčitou vlastnost,
• neurčitý výběr,
• libovolnou osobu nebo věc.

Příklady:

• Někdo zvoní u dveří.
• Na stole leží něco zajímavého.
• Potřebuji nějakou tužku.
• Některý z těchto úkolů je těžší.
• To je něčí batoh.

Jak neurčitá zájmena vznikají?

Mnohá neurčitá zájmena vznikají z tázacích nebo vztažných zájmen.

Například:

• kdo → někdo
• co → něco
• jaký → nějaký
• který → některý
• čí → něčí

K základnímu zájmenu se často přidává určitá část, například:

ně-, -si, -koli, -koliv

Zájmena s „ně-“

Zájmena začínající na ně- vyjadřují osobu, věc nebo vlastnost, která není přesně určena.

Patří sem například:

někdo, něco, nějaký, některý, něčí

Příklady:

• Někdo mi volal.
• Slyšel jsem něco zvláštního.
• Vyber si nějakou knihu.
• Některé děti už odešly.
• Na židli zůstala něčí bunda.

Zájmena s „-si“

Tvary s částicí -si mají často podobný význam jako zájmena s „ně-“, ale mohou působit trochu neurčitěji nebo knižněji.

Například:

kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, čísi

Příklady:

• Kdosi zaklepal na okno.
• V dálce jsem zahlédl cosi podivného.
• Ozval se jakýsi zvuk.
• Vzal si kterousi knihu z police.
• To je čísi deštník.

Zájmena s „-koli“ a „-koliv“

Zájmena zakončená na -koli nebo -koliv vyjadřují libovolnost.

Například:

kdokoli, kdokoliv, cokoli, cokoliv, jakýkoli, jakýkoliv, kterýkoli, kterýkoliv

Příklady:

• Může přijít kdokoli.
• Vyber si cokoli.
• Vezmi si jakoukoli knihu.
• Můžeš použít kterýkoli počítač.

Tvary s -koli a -koliv jsou významově velmi podobné.

Někdo × kdokoli

Je důležité rozlišovat mezi zájmeny typu někdo a kdokoli.

Někdo

Označuje určitou, ale blíže neurčenou osobu.

Někdo je za dveřmi.

→ Víme, že tam nějaká osoba je, ale nevíme která.

Kdokoli

Označuje libovolnou osobu.

Kdokoli se může přihlásit.

→ Přihlásit se může kterákoliv osoba.

Nějaký × jakýkoli

Podobný rozdíl najdeme také u těchto zájmen.

Potřebuji nějaký sešit.

→ Potřebuji jeden neurčený sešit.

Můžeš použít jakýkoli sešit.

→ Je úplně jedno, který sešit použiješ.

Skloňování neurčitých zájmen

Neurčitá zájmena se většinou skloňují podle zájmena, ze kterého vznikla.

Například zájmeno někdo:

Příklady:

• Čekám na někoho.
• Pomohl jsem někomu.
• Mluvil jsem s někým.

Zájmeno něco:

Příklady:

• Bojí se něčeho.
• Přemýšlí o něčem.
• Zabývá se něčím zajímavým.

Jak poznat neurčité zájmeno?

Můžeme si položit otázku:

Označuje zájmeno osobu, věc nebo vlastnost, ale neříká přesně kterou?

Pokud ano, pravděpodobně jde o neurčité zájmeno.

Například:

Někdo nechal otevřené okno.

Slovo někdo označuje osobu, ale nevíme přesně kterou.

Potřebuji nějakou radu.

Slovo nějakou označuje neurčitou radu.

Pozor na pravopis

Částice jako ně-, -si, -koli a -koliv se u neurčitých zájmen píší se zájmenem dohromady:

• někdo
• něco
• kdosi
• jakýsi
• kdokoli
• cokoli

Je tedy chybné psát například:

• ně kdo
• kdo si
• kdo koli

Přehled nejčastějších neurčitých zájmen

Shrnutí

Neurčitá zájmena označují osoby, věci nebo vlastnosti neurčitě.

Patří mezi ně například:

někdo, něco, nějaký, některý, něčí, kdosi, cosi, jakýsi, kdokoli, cokoli

Často vznikají z tázacích nebo vztažných zájmen pomocí částí:

ně-, -si, -koli, -koliv

Příklad

Někdo mi přinesl nějaký balíček.

• někdo → neurčitá osoba
• nějaký → neurčitě určený balíček

Obě slova jsou neurčitá zájmena.

Článek Neurčitá zájmena se nejdříve objevil na Bohemista.

Jiří Voskovec a Jan Werich – Balada z hadrů

1. Základní údaje

2. Autoři – Jiří Voskovec a Jan Werich

• Jiří Voskovec (1905–1981) a Jan Werich (1905–1980) byli čeští herci, dramatici, spisovatelé a autoři písňových textů.
• Seznámili se během studií a vytvořili jednu z nejslavnějších autorských dvojic českého divadla.
• Od roku 1927 byli spojeni s Osvobozeným divadlem.
• Jejich první velký úspěch představovala Vest pocket revue.
• Úzce spolupracovali se skladatelem Jaroslavem Ježkem, který komponoval hudbu k jejich hrám a písním.
• Jejich divadlo bylo ovlivněno poetismem, dadaismem, kabaretem, jazzem a moderním klaunským divadlem.
• Zpočátku se věnovali především slovnímu a situačnímu humoru, postupně však jejich tvorba získávala výrazný politický obsah.
• Ve 30. letech otevřeně kritizovali fašismus, diktaturu, nacionalismus, korupci a sociální nespravedlnost.
• Důležitým prvkem jejich divadla byly forbíny – improvizované dialogy před oponou reagující na aktuální dění.
• Další společná díla: Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Rub a líc, Těžká Barbora.

3. Osvobozené a Spoutané divadlo

Voskovec a Werich se stali hlavními osobnostmi Osvobozeného divadla, které patřilo k nejvýznamnějším avantgardním scénám první republiky.

Ve 30. letech jejich hry stále otevřeněji reagovaly na politickou situaci. Zesměšňovaly autoritářství, fašismus a politickou demagogii, což vyvolávalo útoky jejich odpůrců.

V sezoně 1935/1936 proto Voskovec a Werich působili s menším souborem v Rokoku pod názvem Spoutané divadlo. Právě zde měla Balada z hadrů premiéru.

Název „Spoutané divadlo“ byl sám o sobě ironický – upozorňoval na politický tlak a snahy o omezení svobody uměleckého projevu.

4. Charakteristika díla

Balada z hadrů je společenská a politická satira inspirovaná životem francouzského básníka Françoise Villona, který žil v 15. století.

Autoři však historickou látku nepoužívají proto, aby přesně rekonstruovali Villonův život. Středověká Paříž je především alegorií společnosti 30. let 20. století.

Villon je básník, který se zastává chudých, otevřeně kritizuje mocné a odmítá mlčet. Právě proto se stává nepohodlným pro představitele moci.

Hra ukazuje konflikt mezi svobodně myslícím člověkem a společností založenou na moci, penězích, korupci a pokrytectví.

5. Kompozice a princip „divadla na divadle“

Dílo využívá princip divadla na divadle. Na začátku sledujeme skupinu chudých a nezaměstnaných lidí z 30. let 20. století.

• Lidé přežívají v nuzných podmínkách na okraji společnosti.
• Mezi ně přichází student a herec s divadelními kostýmy.
• Rozhodnou se společně sehrát příběh francouzského básníka Françoise Villona.
• Student se promění ve Villona.
• Herec se stane pařížským purkmistrem.
• Ostatní chudí lidé přijmou role dalších postav středověké Paříže.
• Současný svět se tím promění v Paříž kolem roku 1455.
• Historický příběh je několikrát přerušován výstupy Georgese a Jehana, které umožňují komentovat současnost 30. let.
• V závěru herci své role opustí a znovu se z nich stanou obyčejní lidé.

Díky tomuto principu autoři ukazují, že problémy Villonovy doby – korupce, chudoba, zneužívání moci a pronásledování svobodného názoru – existují i o stovky let později.

6. Děj (stručně)

• François Villon je chudý básník a student, který píše verše kritizující bohaté a mocné.
• Svými básněmi získává popularitu mezi obyčejnými lidmi, ale zároveň si vytváří nepřátele mezi představiteli města.
• Pařížský purkmistr chce Villona umlčet, protože jeho básně ohrožují jeho autoritu.
• Villon se otevřeně přiznává k tomu, že napsal text kritizující mocné.
• Purkmistrovi vezme zlatý pohár a později ho daruje své milované Kateřině de Vausselles.
• Villon Kateřinu miluje, ona však není tak věrná, jak si představuje.
• Kateřina udržuje vztahy také s purkmistrem a s mistrem Filipem Sermoise.
• Purkmistr chce Villona odstranit a Kateřina mu pomáhá připravit léčku.
• Filip mezitím purkmistra okrade a Kateřina vinu svede na Villona.
• Do příběhu vstupují Georges a Jehan, dvojice chudých klaunských postav, které komentují svět kolem sebe.
• Georges se dostane na pranýř mimo jiné kvůli zpívání Villonovy písně.
• Jehan mu pomůže a oba společně zpívají slavnou píseň „Hej, pane králi“.
• Purkmistr je v noci nepoznán a sám se stává terčem posměchu chudých.
• Filip se pokusí Villona odstranit a shodí ho do Seiny, Villon však přežije.
• Villon se vrací ke Kateřině a postupně pochopí, že se proti němu spikla.
• Představitelé moci ho nakonec zatknou a postaví před soud.
• Villon je trestán především proto, že myslí samostatně a nahlas říká, co si myslí.
• Později se dostane do konfliktu s Filipem a při souboji ho zabije.
• Tím dostávají jeho nepřátelé další příležitost Villona definitivně odstranit.
• Na konci se představitelé středověkých rolí opět mění v chudé lidi ze současnosti.
• Ukazuje se, že skutečným problémem není pouze jeden padouch, ale celý systém, který nedovolí svobodnému člověku normálně žít.

7. Hlavní témata a motivy

8. Hlavní postavy

9. Georges a Jehan – klaunská dvojice

10. Jazyk a styl

• Text je určen k divadelnímu provedení – základ tvoří dialogy a jednání postav.
• Typický je rychlý, vtipný a hravý dialog.
• Autoři používají slovní hříčky, nadsázku, ironii, parodii a grotesku.
• Spisovný jazyk se střídá s jazykem hovorovým a lidovým.
• V historických scénách se objevují archaismy a výrazy připomínající středověké prostředí.
• Významný je kontrast mezi vznešeným jazykem moci a bezprostředním vyjadřováním obyčejných lidí.
• Součástí hry jsou písně s hudbou Jaroslava Ježka.
• Písně nejsou pouze zábavou – často mají společenský a politický význam.
• Důležitá je satira založená na tom, že historické události nápadně připomínají současnou politickou situaci autorů.
• Georges a Jehan vystupují způsobem podobným forbínám Voskovce a Wericha.

11. Píseň „Hej, pane králi“

Jednou z nejznámějších písní spojených s Baladou z hadrů je Hej, pane králi, jejíž hudbu složil Jaroslav Ježek.

• Píseň oslovuje panovníka přímo a vyzývá ho, aby poznal skutečný život obyčejných lidí.
• Kritizuje rozdíl mezi životem vládnoucích vrstev a chudiny.
• Představuje hlas lidí, kteří musejí tvrdě pracovat a přesto žijí v bídě.
• Dobře vystihuje hlavní sociální poselství celé hry.
• Hudba Jaroslava Ježka dodává politickému sdělení lehkost a zapamatovatelnost.

12. Historická rovina × současnost autorů

13. Význam názvu

Slovo „balada“ odkazuje nejen k Villonově básnické tvorbě, ale také k vážnému a tragickému osudu člověka, který se dostává do konfliktu se společností.

Slovo „hadry“ připomíná chudobu lidí, kteří celý příběh rozehrávají. Jsou to lidé na okraji společnosti, kteří nemají majetek ani politickou moc.

Název tak spojuje poezii a vznešené myšlenky s bídou a každodenním životem obyčejných lidí.

14. Význam díla

• Balada z hadrů patří k vrcholným politickým a sociálně kritickým hrám Voskovce a Wericha.
• Vznikla roku 1935 v době rostoucího nebezpečí evropského fašismu.
• Historický příběh Françoise Villona slouží jako podobenství současné společnosti.
• Dílo hájí svobodu projevu a právo umělce kritizovat moc.
• Kritizuje korupci, sociální rozdíly, politickou svévoli a pronásledování nepohodlných lidí.
• Typické je propojení vážného tématu s humorem a klaunskými výstupy.
• Důležitou součástí hry jsou písně Jaroslava Ježka.
• Dílo ukazuje typický princip tvorby V+W: historická látka slouží ke komentování aktuální politické situace.
• Hra zůstává aktuální otázkou, jakou roli má umělec ve společnosti a zda má mlčet, když vidí nespravedlnost.

15. Co si zapamatovat k maturitě

• Autoři: Jiří Voskovec a Jan Werich.
• Rok: 1935.
• Premiéra: 28. listopadu 1935 ve Spoutaném divadle v Rokoku.
• Hudba: Jaroslav Ježek.
• Režie původní inscenace: Jindřich Honzl.
• Žánr: sociální a politická satira, hudební komedie / revue.
• Hlavní postava: francouzský básník François Villon.
• Časové roviny: chudina 30. let 20. století × Paříž kolem roku 1455.
• Kompoziční princip: divadlo na divadle – chudí lidé sehrají příběh o Villonovi.
• Villon: svobodomyslný básník kritizující mocné a zastávající se chudých.
• Purkmistr: symbol zkorumpované a pokrytecké moci.
• Kateřina: Villonova láska, která se podílí na intrikách proti němu.
• Georges a Jehan: klaunská dvojice hraná Voskovcem a Werichem.
• Známá píseň: Hej, pane králi.
• Hlavní témata: svoboda projevu, korupce, chudoba, sociální nespravedlnost, moc, fašismus a pronásledování umělce.
• Styl: ironie, satira, slovní humor, groteska, písně a politické narážky.
• Historická alegorie: Villonovo pronásledování připomíná tlak na svobodné umělce a intelektuály ve 30. letech.
• Hlavní myšlenka: umělec a člověk obecně má právo vyslovovat pravdu a kritizovat nespravedlnost, i když se tím dostává do konfliktu s mocí.

Článek Balada z hadrů (rozbor díla) se nejdříve objevil na Bohemista.

Mezi nejčastější patří:

kdo, co, jaký, který, čí

Rozdíl je jednoduchý:

• tázací zájmena používáme při otázkách,
• vztažná zájmena spojují věty nebo odkazují k určitému výrazu.

Tázací zájmena

Tázací zájmena používáme tehdy, když se na něco nebo někoho ptáme.

Například:

• Kdo přišel?
• Co děláš?
• Jaký film se ti líbí?
• Kterou knihu sis vybral?
• Čí je tento batoh?

Nejčastější tázací zájmena

Kdo

Zájmeno kdo používáme při otázkách na osoby.

Příklady:

• Kdo je za dveřmi?
• Koho jsi potkal?
• Komu jsi zavolal?
• S kým jdeš ven?

Zájmeno kdo se skloňuje.

Co

Zájmeno co používáme při otázkách na věci, děje nebo skutečnosti.

Příklady:

• Co hledáš?
• Čeho se bojíš?
• Čemu nerozumíš?
• O čem mluvíte?
• S čím pracuješ?

Jaký

Zájmeno jaký se ptá na vlastnost nebo druh.

Příklady:

• Jaký je ten film?
• Jakou barvu máš rád?
• Jaké počasí bude zítra?

Odpovědí bývá často přídavné jméno:

• Jaký je dům? → velký
• Jaká je kniha? → zajímavá

Který

Zájmeno který používáme při výběru z určitého počtu možností.

Příklady:

• Který autobus jede do centra?
• Kterou možnost si vybereš?
• Které tričko je tvoje?

Rozdíl mezi jaký a který:

• Jaký film máš rád? → ptáme se na druh nebo vlastnost.
• Který film si pustíme? → vybíráme z několika konkrétních filmů.

Čí

Zájmeno čí se ptá na vlastnictví nebo příslušnost.

Příklady:

• Čí je ta bunda?
• Čího psa jsi viděl?
• Čí kniha leží na stole?

Odpovědí může být například:

• Petrova
• Janina
• moje
• jejich

Vztažná zájmena

Vztažná zájmena nevytvářejí otázku. Používají se především ke spojování vět a odkazují k osobě, věci nebo vlastnosti zmíněné v jiné části souvětí.

Nejčastější vztažná zájmena jsou opět:

kdo, co, jaký, který, čí

Například:

• Ten, kdo přijde první, vyhrává.
• Udělej to, co ti řeknu.
• To je kniha, kterou jsem hledal.
• Nevím, čí je to taška.

Vztažné zájmeno „který“

Velmi často spojuje vedlejší větu s podstatným jménem v hlavní větě.

Například:

Viděl jsem film, který získal cenu.

Zájmeno který se vztahuje ke slovu film.

Další příklady:

• To je muž, kterého jsem včera potkal.
• Koupila si šaty, které se jí líbily.
• Bydlí v domě, který stojí u řeky.

Vztažné zájmeno „kdo“

Zájmeno kdo se používá hlavně ve vztahu k osobám.

Například:

• Kdo se učí, ten umí.
• Ten, kdo lhal, se musí omluvit.
• Nevím, kdo přijde.

V posledním příkladu se slovo kdo nepoužívá jako přímá otázka, ale uvádí vedlejší větu.

Vztažné zájmeno „co“

Zájmeno co se vztahuje k věci nebo skutečnosti.

Například:

• Nevím, co se stalo.
• Řekl všechno, co věděl.
• To, co říkáš, je důležité.

Jak rozlišit tázací a vztažné zájmeno?

Nejdůležitější je sledovat jeho funkci ve větě.

Tázací zájmeno

Stojí v otázce.

Kdo přišel?

Slovo kdo je tázací zájmeno, protože se pomocí něj přímo ptáme.

Vztažné zájmeno

Spojuje části souvětí nebo uvádí vedlejší větu.

Nevím, kdo přišel.

Slovo kdo zde není přímou otázkou. Uvádí vedlejší větu, a proto je vztažným zájmenem.

Podobně:

• Co chceš? → tázací
• Nevím, co chceš. → vztažné
• Kterou knihu sis koupil? → tázací
• Ukázal mi knihu, kterou si koupil. → vztažné

Pozor na nepřímé otázky

Ve větě:

Nevím, kdo tam byl.

může mít část „kdo tam byl“ význam otázky, ale z hlediska slovního druhu a větného spojení zde zájmeno kdo funguje jako vztažné zájmeno.

Je proto důležité rozlišovat mezi přímou otázkou a vedlejší větou.

Přehled

Shrnutí

Tázací zájmena používáme při otázkách.

Patří mezi ně zejména:

kdo, co, jaký, který, čí

Vztažná zájmena mají často stejné tvary, ale používají se ke spojování vět nebo k odkazování na určitý výraz.

Nejjednodušší pomůcka je:

Ptám se přímo? → tázací zájmeno.

Spojuji věty nebo uvádím vedlejší větu? → vztažné zájmeno.

Příklad

Kdo to udělal?

→ kdo je tázací zájmeno.

Nevím, kdo to udělal.

→ kdo je vztažné zájmeno.

Článek Tázací a vztažná zájmena se nejdříve objevil na Bohemista.

Fredrik Backman – Babička pozdravuje a omlouvá se

1. Základní údaje

2. Autor – Fredrik Backman (* 1981)

• Švédský spisovatel, novinář, blogger a bývalý sloupkař.
• Narodil se v roce 1981 ve Švédsku.
• Literárně debutoval v roce 2012 románem Muž jménem Ove.
• Jeho knihy byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků.
• Pro jeho tvorbu je typické spojení humoru, smutku, lidskosti a výrazných, často společensky neobvyklých postav.
• Často píše o osamělosti, rodině, přátelství, ztrátě, odlišnosti a potřebě někam patřit.
• Jeho postavy bývají na první pohled podivné nebo nesympatické, ale postupně se odhalují jejich životní příběhy.
• Babička pozdravuje a omlouvá se patří k jeho prvním románům.
• Postava Britt-Marie z této knihy později získala vlastní román Tady byla Britt-Marie.
• Další známá díla: Muž jménem Ove, Medvědín, My proti vám, Vítězové, Úzkosti a jejich lidé.

3. Charakteristika díla

Babička pozdravuje a omlouvá se je příběh téměř osmileté Elsy, mimořádně chytré a trochu neobvyklé dívky, která se kvůli své odlišnosti stává terčem šikany.

Jejím nejlepším a téměř jediným opravdovým přítelem je její sedmasedmdesátiletá babička. Ta je výstřední, neposlušná, nerespektuje společenské konvence a pro Elsu vytváří rozsáhlý pohádkový svět tvořený několika kouzelnými královstvími.

Když babička zemře na rakovinu, zanechá Else několik dopisů. Elsa je musí postupně doručit lidem, kterým se babička chce omluvit. Tím začíná skutečné dobrodružství, během něhož Elsa poznává obyvatele svého domu a zjišťuje, že postavy z babiččiných pohádek mají své protějšky ve skutečném světě.

Pohádkové příběhy tak postupně získávají nový význam. Babička jejich prostřednictvím připravovala Elsu na skutečný život, na ztrátu blízkého člověka i na poznání, že odlišnost není chyba a že každý člověk má příběh, který na první pohled nevidíme.

4. Kompozice a děj (stručně)

Příběh je vyprávěn převážně chronologicky, ale současnost se často prolíná s babiččinými pohádkami, vzpomínkami a postupně odhalovanou minulostí jednotlivých postav.

• Elsa je sedmiletá, téměř osmiletá dívka, která je velmi inteligentní a výrazně se liší od svých spolužáků.
• Ve škole je kvůli své odlišnosti šikanována a nemá téměř žádné kamarády.
• Nejbližším člověkem je pro ni její výstřední babička.
• Babička byla dříve lékařkou a během života pomáhala lidem i v nebezpečných částech světa.
• Pro Elsu vytvořila rozsáhlý pohádkový svět s královstvím Miamas a řadou dalších fantastických míst a postav.
• V pohádkách je být jiný výhodou, což Else pomáhá zvládat problémy ve skutečném světě.
• Babička však trpí rakovinou a brzy umírá.
• Před smrtí připraví pro Elsu poslední dobrodružství – honbu za dopisy.
• V jednotlivých dopisech se omlouvá lidem, kterým během života ublížila nebo kterým něco dluží.
• Prvním adresátem je tajemný muž z domu, kterého se Elsa dříve bála a považovala ho za „netvora“.
• Elsa postupně poznává další sousedy a zjišťuje, že jejich minulost je mnohem složitější, než si myslela.
• Začíná chápat, že lidé z domu jsou předlohami postav z babiččiných pohádek.
• Dozvídá se také nové skutečnosti o babiččině minulosti a o vztahu babičky s její vlastní dcerou – Elsinou matkou.
• Pochopí, že babička nebyla pouze dokonalou superhrdinkou, ale člověkem, který v životě také dělal chyby.
• Důležitou roli získává velký pes, kterého Elsa začne vnímat jako svého ochránce a přítele.
• Objevuje se nebezpečný Sam, jehož minulost je propojena s některými obyvateli domu.
• Elsa i její sousedé se postupně musí spojit, aby ochránili sebe i ostatní.
• Velký pes při ochraně Elsy a dalších lidí utrpí smrtelné zranění.
• Ve stejném období se Else narodí malý bratr Harry, což symbolicky propojuje smrt a nový život.
• Elsa nakonec pochopí skutečný význam babiččina posledního dobrodružství a naučí se nejen odpouštět babičce, ale také přijímat lidi kolem sebe.
• Obyvatelé domu, kteří dříve žili spíše vedle sebe, postupně vytvoří mnohem pevnější společenství.

Babiččiny omluvné dopisy nejsou pouze zprávami pro jednotlivé sousedy. Jsou zároveň způsobem, jak po své smrti propojit lidi, kteří se navzájem potřebují, a připravit Elsu na život bez ní.

5. Hlavní témata a motivy

6. Jazyk a styl

• Vyprávění probíhá ve 3. osobě – er-formě, ale svět je výrazně zobrazován z pohledu Elsy.
• Čtenář tak často vnímá dospělé události prostřednictvím dětské logiky a fantazie.
• Jazyk je současný, živý a čtenářsky přístupný.
• Typické je spojení humoru a velmi vážných témat.
• Autor využívá ironii, nadsázku, opakování a situační humor.
• Významnou roli mají odkazy na moderní populární kulturu, superhrdiny a například Harryho Pottera.
• Pohádkové pasáže používají fantastičtější a obraznější jazyk než části odehrávající se ve skutečnosti.
• Postupně se stírá hranice mezi pohádkovým a skutečným světem.
• Časté jsou krátké životní postřehy a obecné úvahy o vztazích, smrti, lásce a lidských slabostech.
• Text je zároveň humorný, dojemný i melancholický.

7. Hlavní postavy

8. Skutečnost × pohádka

9. Význam omluvných dopisů

• Dopisy tvoří hlavní motor děje.
• Babička jejich prostřednictvím napravuje své staré chyby.
• Každý dopis zavede Elsu k novému člověku a novému příběhu.
• Elsa postupně poznává sousedy, kterých si předtím téměř nevšímala nebo kterých se bála.
• Dopisy propojují babiččiny pohádky se skutečnými událostmi.
• Elsa díky nim poznává i méně dokonalou stránku své babičky.
• Celá cesta je ve skutečnosti babiččiným posledním darem Else – dává jí nové přátele a lidi, kteří ji budou chránit, až babička nebude naživu.

10. Symbolika a důležité motivy

11. Proměna Elsy

12. Význam díla

• Román spojuje pohádkový příběh s realistickými problémy současného života.
• Ukazuje svět dospělých prostřednictvím pohledu mimořádně inteligentního dítěte.
• Důležitým tématem je právo člověka být jiný.
• Autor citlivě zpracovává smrt blízkého člověka a proces truchlení.
• Zároveň ukazuje, že lidé, které rychle odsuzujeme, mohou mít složitou minulost, o níž nic nevíme.
• Významným motivem je schopnost přiznat chybu a požádat o odpuštění.
• Román dokáže spojovat humor s vážnými tématy, aniž by jedno potlačovalo druhé.
• Postava Britt-Marie se později stala hlavní hrdinkou samostatného Backmanova románu Tady byla Britt-Marie.

13. Co si zapamatovat k maturitě

• Autor: Fredrik Backman.
• Originální název: Min mormor hälsar och säger förlåt.
• Originál: 2013.
• České vydání: 2015, Host, překlad Jitka Herčíková.
• Žánr: společenský a psychologický román s humoristickými a pohádkovými prvky.
• Hlavní hrdinka: sedmiletá, téměř osmiletá Elsa.
• Babička: Elsina nejlepší přítelkyně, bývalá lékařka a autorka kouzelného světa pohádek.
• Zlom děje: babička zemře a Elsa začne doručovat její omluvné dopisy.
• Princip příběhu: postavy z babiččiných pohádek mají své protějšky mezi skutečnými lidmi.
• Hlavní témata: odlišnost, rodina, přátelství, smrt, šikana, odpuštění a fantazie.
• Důležitý motiv: omluvné dopisy propojující obyvatele domu.
• Pohádky: pomáhají Else pochopit složité události skutečného světa.
• Proměna Elsy: z osamělé dívky se stává člověk obklopený přáteli a lidmi, kterým rozumí.
• Styl: humor, nadsázka, dojetí, dětský pohled a prolínání reality s fantazií.
• Hlavní myšlenka: člověk má právo být jiný; skutečné porozumění druhým vzniká teprve tehdy, když poznáme jejich příběh.

Článek Babička pozdravuje a omlouvá se (rozbor díla) se nejdříve objevil na Bohemista.

Mezi základní osobní zájmena patří:

já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona

Používáme je například ve větách:

• Já čtu knihu.
• Ty jdeš do školy.
• On hraje fotbal.
• Ona zpívá.
• My se učíme.
• Vy pracujete.
• Oni čekají venku.

Co osobní zájmena vyjadřují?

Osobní zájmena označují účastníky komunikace nebo osoby a věci, o kterých mluvíme.

Rozlišujeme tři osoby:

1. osoba

Označuje toho, kdo mluví.

• jednotné číslo: já
• množné číslo: my

Příklady:

• Já mám rád čokoládu.
• My pojedeme na výlet.

2. osoba

Označuje toho, ke komu mluvíme.

• jednotné číslo: ty
• množné číslo: vy

Příklady:

• Ty jsi můj kamarád.
• Vy už máte hotovo?

Zájmeno vy používáme také při zdvořilém oslovování jednoho člověka.

Například:

• Pane učiteli, Vy nám dnes zadáte úkol?

3. osoba

Označuje osobu, zvíře nebo věc, o které mluvíme.

V jednotném čísle používáme:

• on – mužský rod
• ona – ženský rod
• ono – střední rod

Příklady:

• Petr přišel pozdě. On zaspal.
• Jana má novou knihu. Ona hodně čte.
• Kotě spí. Ono je unavené.

V množném čísle používáme:

• oni – rod mužský životný
• ony – rod mužský neživotný a ženský
• ona – rod střední

Příklady:

• Chlapci běží. Oni závodí.
• Dívky zpívají. Ony vystupují na koncertě.
• Auta stojí před domem. Ona jsou zaparkovaná.
• Kuřata běhají po dvoře. Ona jsou malá.

Přehled osobních zájmen

Skloňování osobních zájmen

Osobní zájmena se skloňují. Jejich tvary se mohou v jednotlivých pádech výrazně měnit.

Například zájmeno já:

Příklady:

• Beze mě nechoď.
• Dej mi tu knihu.
• Mluvil o mně.
• Půjdeš se mnou?

Krátké a dlouhé tvary

Některá osobní zájmena mají krátké i dlouhé tvary.

Například:

• mě – mne
• mi – mně
• tě – tebe
• ti – tobě
• ho – jeho
• mu – jemu

Krátké tvary používáme hlavně tehdy, když na zájmeno neklademe důraz:

• Petr mi pomohl.
• Viděl jsem ho včera.
• Řeknu ti to později.

Dlouhé tvary se používají například při zdůraznění nebo po předložce:

• Dal to právě mně.
• Bez tebe tam nepůjdu.
• Mluvili jsme o něm.

Tvary po předložkách

U zájmen třetí osoby se po předložkách často objevuje počáteční n-.

Například:

• bez něho
• k němu
• o něm
• s ním
• bez ní
• k ní
• s ní

Příklady:

• Šel jsem s ním do kina.
• Mluvili jsme o ní.
• Bez něho bychom to nezvládli.

Kdy osobní zájmeno ve větě nemusí být?

V češtině často nemusíme osobní zájmeno v podmětu vůbec vyslovit, protože osobu poznáme podle tvaru slovesa.

Například:

Jdu domů.

Už podle slovesa jdu poznáme, že jde o 1. osobu jednotného čísla, tedy „já“.

Nemusíme proto vždy říkat:

Já jdu domů.

Zájmeno já použijeme hlavně tehdy, když chceme osobu zdůraznit:

Já jsem to neudělal.

Jak poznat osobní zájmeno?

Při určování osobního zájmena si můžeme položit otázku:

Zastupuje toto slovo určitou osobu, zvíře, věc nebo skupinu?

Například:

Eva přišla domů. Ona byla unavená.

Slovo ona zastupuje jméno Eva, a proto jde o osobní zájmeno.

Další příklad:

Viděl jsem Petra. Pozdravil jsem ho.

Slovo ho zastupuje Petra a je tvarem osobního zájmena on.

Pozor na „vy“ a „Vy“

Zájmeno vy používáme při oslovování více lidí:

• Děti, vy půjdete první.

Při zdvořilém oslovování jedné osoby můžeme v dopisech, e-mailech nebo jiných osobních textech napsat velké písmeno:

• Děkuji Vám za odpověď.
• Rád bych se s Vámi setkal.

Velké písmeno zde vyjadřuje úctu.

Shrnutí

Osobní zájmena:

• zastupují názvy osob, zvířat, věcí nebo skutečností,
• rozlišují 1., 2. a 3. osobu,
• mají jednotné i množné číslo,
• ve 3. osobě rozlišují také rod,
• skloňují se,
• mohou mít krátké a dlouhé tvary.

Mezi základní osobní zájmena patří:

já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona

Příklad

Tomáš a Petr přišli pozdě. Oni zaspali.

Zájmeno oni zastupuje jména Tomáš a Petr a je osobním zájmenem ve 3. osobě množného čísla.

Článek Osobní zájmena se nejdříve objevil na Bohemista.