Každá generace má svůj vlastní slang, který té následující připadá trochu úsměvný a zastaralý. Zatímco dnes se v mluvě mladých setkáváme s výrazy jako „cringe“, „random“ nebo „flexit“, naši rodiče a prarodiče měli zcela jiný arzenál slov. Jejich jazyk byl ozvěnou doby, ve které vyrůstali – doby tesilových kalhot, Tuzexu a nedělních chvilek poezie.
Vzpomínáte si? Když se něco opravdu povedlo, nebylo to „cool“, ale prima, super, nebo dokonce žůžo. Kdo byl šikovný a uměl si se vším poradit, nebyl „borec“, ale kabrňák. Pochvala „Ty jsi kabrňák!“ měla váhu zlata a znamenala nejvyšší uznání. Podobně se nosilo slovo fajn, které dokázalo popsat příjemný večer, dobrého kamaráda i uspokojivý výsledek.
Na druhé straně spektra stály samozřejmě i nadávky a označení pro lidi, kteří nám zrovna nesedli. Kdo byl trochu natvrdlý nebo nešikovný, byl zkrátka trotl nebo magor. Z dnešního pohledu to zní skoro neškodně. Pro přecitlivělou nebo příliš vybíravou osobu se zase vžil termín fajnovka. A když se něco opravdu nepovedlo, byl z toho pořádný průšvih.
Mnoho těchto výrazů mělo kořeny v němčině (fajn, špica) nebo vzniklo lidovou tvořivostí jako reakce na tehdejší realitu. Byly to zkratky, které dokonale vystihovaly situaci bez zbytečných okolků.